Francesco Petrarca citáty

Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.

Knihy nemají být nářadím, které by zdobilo dům, nemají býti cenným zbožím, nýbrž mají býti zásobnicí, která živí ducha.

Šlechticem se člověk nerodí, stává se jím.

Jak krásná je smrt toho, kdo hodně miloval!

Jen malou vášní plá, kdo vyslovit ji může.

Nejvíce nenáviděni jsou ti, kteří se dostanou vlastní silou ze společné klece.

Neuznávám jiné rozkoše než učit se.

Jsou city, které se nedají vyslovit jinak než mlčením.

Opravdu bych si přál, abych mohl říci, že jsem nikdy nepodlehl svodům těla, ale lhal bych, kdybych to tvrdil.

Zem, kde dny i v létě jsou mlhavé a krátké, rodí lid, jenž neví, že smrt je bolestná.

Největší závist vzniká vůči těm, kteří vlastní silou vzlétli a tak unikli ze společné klece.

Dva milostné dopisy se píší nejhůř – první a poslední.

Své přátele dělím na ty, které obdivuji, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.