František Vladislav Hek citáty

Hledáme Boha, abychom ho nalezli, a nalezše ho, hledati ještě nepřestáváme, neboť jest neskonečný.

Dítě ovšem, neděje li se mu hned všecko po vůli, brečí; ale proto jest a zůstává dítětem.

Dobré, když se dobře neužívá, Všecku svou potracuje dobrotu.

Kdož upřímě chce, mnoho může, pokudž se opravdivě vynasnaží.

Mluv se slepým o barvě, však ztěžka se domluvíte.

Ze semene kopřivy neroste lilium.

Snáze nalezne chudoba dobrotince nežli přítele.

Mnohý louská ořechy, avšak na vylouštěná jádra cizí chodívá mu veverka.

Bez boje nebývá vítězství.

Přenešťastný člověk, kterýž rozum ztratil, neboť ztratil to, což ho od živočichův dělí.

Kdo lží nabijí, stříli naprázdno.

Krejčí mdlého zraku nit do jehly sotně navléká.

I té nejdelší písničce bude jednou konec.

Každý rádce chváli to, k čemu radí; ale někdo radí k sobě.

Koflík prázdný, byť i všecek zlatý byl, žízeň přece neuhasí.

Zrcadlem života jest příklad dobrý.

Kdo se spoléhá na cizí stůl, bývá často bez oběda.

Nehroz se, děťátko, mračna: nad mračnami Slunce.

Počátek ctnosti dobré svědomí.

Daruje-li co komu lakomec, měj to jako za lep na ptáky.

Každý hraje, jak mu padne kostka; dobrý ale hráč dovede i se špatnou kostkou vyhrát.

Sotva bude člověka na světě, aby vždy tak přímě kráčel, že by se nikdy šourně nezatočil.

Každá řeč bez skutku prázdná jest a daremní.

Jistější je dnes nežli zítra.

Zrale považ, prvé nežli cestu nastoupíš, kudy se dáti máš.

Dobře ztrávený čas uběhne jako voda.

Rok ma krok, příjde, prvé než zvíš.

Kde se klevetníci scházejí, tam má hluchý pokoj.

Kohož sílí Bůh, toho lidé neomdlejí.

Sebe samého přemáhání jestvšech ctností kořenem.

Veselý na cestu tovaryš jest již poloviční cestou.

K příteli věrnému žádného není přirovnání.

Msta zamlčená nebo poodložená bývá nejnebezpečnější.

Člověk v mnohých věcech prohnaný o všelicos se pokusí.

Lítá, prve než mu křídla dorostli.

Blaze domu, v němž rozšafná vládne matka.

Několik píšťal nedělá celé varhany.

Každá věc má svou vadu i statečnost.

Náhlé obracení nebývá trvalé.

Moudrému nepřichází na světě nic velkého, ale také nic malého.

Byť bys, člověče, všecko, co dobrého a vzácného ve světě máš, ztratil: hlediž jen, abys neztratil sebe samého.

Co prospěje tobě, že jazyk Boha chválí, jestliže ho i svědomí tvé nechválí?

Boj srdce dobrého s hlavou zlou nikdy nepomine.