Graham Greene citáty

Kdybychom znali všechna fakta, odpouštěli bychom téměř všechno.

Stání udržuje pravidelné trávení.

Ve tmě je žal a utrpení ještě horší.

Lidská beznaděj není nikdy taková jako beznaděj Boží.

Je lépe zhřešit sedmdesátkrát a pokaždé toho litovat, než zhřešit jednou a nelitovat nikdy.

Z každého hovoru se dříve či později stane rozhovor.

I ve válce musí člověk někdy cvičit schopnost důvěřovat, aby mu nezakrněla.

Zoufalství je cena, kterou se platí za to, když si člověk stanoví nemožný cíl.

Žádný člověk nemůže druhému člověku skutečně rozumět.

Hříšník je samým jádrem křesťanství…

Útěcha, stejně jako pohlavní styk, dostane časem svou rutinu.

Láska manželky není dokonalá: příliš se dělí s mužem o hřích.

Když člověk v něco dostatečně věří, splní se to.

Vina a nevina jsou stejně relativní jako bohatství.

Pravda nikdy nemá pro žádnou lidskou bytost skutečnou cenu – je to symbol, po kterém se pídí matematici a filozofové.

Dejte psovi špatné jméno a nikdy z něho nic nebude.

Na chromou kachnu se nečeká.

Láska je přání porozumět, ale po neustálých neúspěších časem toto přání umírá.

V nouzi člověk pozná přítele.

Ženy tolik lpějí na hrdosti: chtějí být hrdé samy na sebe, na své muže, na okolí.

Je jedno přísloví; konec je vlastně začátek.

Byla jako stálá ručička na barometru, která ukazuje na „krásně“.

Poctivost je dvojsečná zbraň, ale inteligence se stará o to nejdůležitější.

Lidské bytosti nikdy nepřestanou překvapovat.

Pod složeným prádlem můžete objevit žal, na který se člověk snaží zapomenout.

Přátelství je cosi v duši. Člověk je musí cítit. To není oplátka za něco.

Zřídkakdy je něco tak zlé, jak se člověk obává.

Dosud mu nikdo nevepsal do tváře tahy, které tvoří člověka.

Pomsta prospívá charakteru: z pomsty se stává odpuštění

Pacient má vždycky pravdu.

Velká část života spočívá v odkládání trápení na později.

Ráj zůstává neochvějně na svém vyhrazeném místě za hranicemi smrti a na této straně kvete nespravedlnost, krutost a nízkost, které jinde lidé tak chytře ututlávají.

Všichni jsme se smířili se smrtí: ale s životem, s tím jsme se nesmířili.

Když deště přestanou, čas utíká.

Mrtvé už nikdo nepotřebuje. Na mrtvé lze zapomenout.

V lidské lásce nikdy není vítězství: můžeme dosáhnout několika menších taktických úspěchů, než nás s konečnou platností porazí smrt či lhostejnost.

Mezi pravdou a lží je možno narýsovat přibližnou čáru.

Jenom chytří, prohnaní a vlivní uniknou válce.

Barvu kůže nám dal Pán Bůh.

Být člověkem, znamená vypít svůj kalich do dna.

Jednou z charakteristických vlastností podvodů je ztráta pocitu důvěry k člověku.

Slova jen všechno komplikují.

Smrt nikdy nepřichází, když ji člověk nejvíc potřebuje.

Nevinnost musí umřít mladá, nemá-li zabíjet duše mužů.

Psa sice můžeme milovat nade všechno na světě, ale kvůli jeho záchraně bychom nepřejeli ani cizí dítě.

Důvěra je mrtvým jazykem, jehož gramatiku jsme zapomněli.

Rozkoš roste se zvykem.

Pro ty, kteří nemilují, se čas nikdy nezastaví.

Vášeň zmírá a láska odchází, ale soucit že zůstává.

Smrtí naše odpovědnost končí.

Při nervovém vypětí vždycky povolí muž.

Na světě je dost zkažených kněží té či oné víry: je jistě lepší předstírat víru než bloudit v neřestně prázdnotě krutosti a zoufalství.

Bezpečí může člověku jít na nervy, stejně jako nebezpečí.

Když člověk někde žije, musí dřív nebo později ochutnat místní výrobky.