Gustave Flaubert citáty

Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.

Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.

Umělec se má projevovat tak, aby vyvolal v příštích generacích dojem, že nežil. Čím méně si ho dovedou představit, tím se bude zdát větší.

Umění je tak velké, že vyplňuje celého člověka.

Všechno odchází, všechno pomíjí, voda teče a srdce zapomíná.

Čím víc stárneme a čím víc se odlidňuje rodinný krb, tím víc zalétáme myslí do dávných dnů, do doby mladosti.

Hloupost je něco neochvějného. Všechno, co na ni zaútočí, také na ní ztroskotá.

Hněv nemá sílu, je to kolos, jehož kolena se chvějí a jenž mnohem více zraňuje sebe než jiné.

Jaké propasti oddělují člověka od člověka. Vzdálenost mezi jednotlivými světadíly není proti tomu nic.

Láska je jako opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam.

Není blbce, aby nesnil, že je velikým mužem. A není osla, aby zhlížeje se v potoce, kolem něhož kráčí, nehleděl na sebe s potěšením a neshledal, že se podobá koni.

Všechno zlé pochází z naší obrovské nevědomosti. Kde by se mělo studovat, tak se bez diskuse věří. Místo abychom poznali, tvrdíme.

Člověk se pozvedá výš jen srdcem.

Je nutno dělat umění pro sebe, a nikoli pro obecenstvo.

Autor má být ve svém díle obsažen jako bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný.

Žena je docela obyčejný tvor, o němž sis udělal krásnou představu.

Axióma: Nenávist k měšťákovi je počátkem ctnosti.

Politika, pěkné svinstvo!

Ano, manželé mají žít věčně spolu, aby byli potrestání za hloupost, že se vzali.

Hlupák je každý, kdo myslí jinak než my.

Idioti jsou jako láska. Dá se o nich mluvit donekonečna.

Blbci žijí veseleji, neboť vždy mají více důvodů k smíchu než lidé moudří a přemýšliví.