Paul Valéry citáty

Trochu teologie lze najít ve všem.

Chcete snad popřít, že některé věci působí anestetický? Že jsou stromy, které omamují, lidé, kteří vlévají sílu, dívky, které ochromují, oblohy, které berou dech?

Vlastní myšlenku přespříliš oceňujeme podle výrazu, jimž ostatní sdělují myšlenku svou.

Sázím se, že všichni myslí stále víc týmž směrem.

Vyjádření pocitu je vždycky absurdní.

Všichni lidé se vzájemně napodobují.

Člověk je krásný, výjimečný jen pro druhé! Je zas ti druzí ohlodávají!

Je-li řeč nesouvislá, vina spočívá na posluchači.

Někteří jedinci cítí, že jejich žití je odlučuje od reality, od bytí. Toto cítění v nich přenáší nákazu i na ostatní city.

Milovat, nenávidět, to obojí je vespod.

Akt psaní vyžaduje vždycky do určité míry zříci se intelektu.

Vyhrává ten, kdo zjistí, že si zaslouží vlastní uznání.

Pozornost většiny můžeme upoutat jen pomocí určité zábavnosti; pak ovšem jde o pozornost pasivní.

Kdybychom věděli, nemluvili bychom – nemysleli, nerozmlouvali. Jako by vědění bylo cizí samému bytí.

Slova lásky bývají dětinská.

Výjimečné věci mají zapotřebí lidé slabého ducha.

Někdy ve spaní vznikne zvláštní soulad mezi tím, co vidíme a co víme; za bdění bychom ovšem takový soulad naprosto nesnesli.

Zlato je cosi jako duše společnosti.

Čím víc kdo píše, tím méně přemýšlí.

Sen rozvine jakoukoli představu.

Vesmír existuje pouze na papíře. Žádná představa jej nezračí. Žádný smysl jej nepostihuje. Mluví se o něm, a to je vše.

Jedině ten, kdo se ve slastech nevyzná, bude je chtít oddělit od úzkosti.

Žádný zákon už neplatí bezvýhradně. Všechno má jen přibližnou platnost.

Jenom ti, kdo nic nehledají, nesetkávají se nikdy s temnotou.

Mám nedůvěru ke všem slovům, vždyť už tam nejběžnější úvaha ukazuje, jak je absurdní na ně spoléhat.

I nejjasnější výklady jsou utkány z temných výrazů.

V písemnictví platí neúprosný zákon, že se nic nesmí prohlubovat až na dno.

Úkladné vraždy se často páchají slovem.

Je nebezpečné provozovat umění, u něhož i ty nejmenší omyly mohou být kdykoli připsány na vrub charakteru.

Mezi lidmi platí dva vztahy: vztah logiky nebo vztah války.

Nejnesnadnější je vidět to, co je.

Kde končí duch, je tělo. Ale kde končí tělo, je duch.

Bůh není daleko. To, co se nalézá nejblíž, je on.

Kdo ví, zdali skutečná filosofie určitého člověka je sdělitelná?

V představách si člověk připisuje zvláštní hodnotu – ať už vystupuje osobně, nebo nazapřenou.

Do sebe musí člověk vstupovat ozbrojen po zuby.

Lidé si jsou navzájem tím podobnější, čím kratší dobu je pozorujeme.

Jedinou nadějí pro člověka je objevit činné prostředky, jak umenšit, co je pro něho zlé, a rozmnožit, co je pro něho dobré, tzn. přímo nebo nepřímo poskytnout své senzibilitě možnost, aby působila sama na sebe, úměrně k sobě samé.

Jestliže člověk chce, jsou tisíce věcí trvale bez významu. Jejich nicota je ve vašich rukou…

Bolest je cosi velmi hudebního, můžeme o ní mluvit skoro stejnými výrazy jako o hudbě. Jsou bolesti hluboké a pronikavé, mají svá andante a furiosa, táhle tóny, fermaty, arpeggia, progrese – náhlé pomlky atd.

Všichni hlupáci se odvolávají na lidskost a všichni slabí na spravedlnost; jedněm i druhým jde o matení.

Nemůžete říci světu ani tělu: nic po tobě nechci, nechtěj nic po mně.

Dno myšlení je poseto křižovatkami.

JÁ je okamžitou odpověď na každou dílčí nesouvislost, jež excituje.

Duchu nepřísluší zabývat se osobami.

Člověk je úplnější než jeho život a činy.

Pohrdám tím, co vím – tím, co mohu.

Každé umělecké dílo má posléze, když vyšlo z autorových rukou, svůj autonomní život, nezávislý na tvůrci, ba nezávislý i na jeho nejvlastnějších ideově uměleckých záměrech.

Když věnuji tento čas životu duše, dává mi to pak právo být po zbytek dne hlupák.

Velká duše má jako znak tu slabost, že chce vytěžit ze sebe samé nějaký předmět, který by ji udivil, který by se jí podobal a který by ji uvedl do zmatku, aby byla čistší a neporušitelnější a jaksi ještě potřebnější než samo bytí, ze kterého ten předmět vzešel.

Věda je prostě souhrn receptů, které vždycky pomáhají. Všechno ostatní je literatura.

Jednoduché je vždycky mylné. A co není jednoduché, je nepoužitelné.

Co vždycky a všichni brali jako pravdu, je skoro jistě falešné.

Jde o to, přejít od jedné nuly k druhé. A v tom spočívá život.

Historik dělá pro minulost to, co kartářka pro budoucnost. Kartářka je ovšem vystavena ověření, historik ne.

Politika byla nejprve umění jak bránit lidem, aby si hleděli svých věcí. Později k tomu přistoupilo umění nutit lidi rozhodovat o věcech, kterým nerozumějí.

Přítomnost sousedů je jediná obrana národů proti nekonečné občanské válce.

Bohatství je olej, kterým se mažou stroje života.

Stárnout znamená zakoušet, jak se to stálé mění.

Kompetentní člověk je ten, kdo se mýlí podle pravidel.