Valeriu Butulescu citáty

Dnes je pondělí. Je velká naděje, že zítra bude úterý.

Ábelova smrt, Kainův služební postup.

Kolem padesátky se Minerva stala bohyní moudrosti.

Budu psát haiku, jen když Japonci budou psát doiny.

Matka přistoupí na filozofii šroubu.

Člověk je vyspělé zvíře. Může se odívat i do kůže jiných zvířat.

Ctihodný pahorek musí mít k dispozici alespoň jedno údolí.

Mauzoleum. Hrob velký jako celý hřbitov.

Hodně rozhazuj, a budou tě mít za bohatého. Hodně mluv, a budou tě mít za moudrého.

Historie vás nutí obdivovat Bonapartův krvavý romantismus, jako vás kreslené filmy nutí milovat nechutné myši.

I provazochodci tvrdí, že vedou vyrovnaný život.

Iorga. Midas naší kultury. Vše, na co sáhl, že okamžitě proměnilo v knihu.

I jepice si najdou čas na to, aby se nudily.

Hotový hladomor. Zhubli i kuchaři.

Ekologie uzákoňuje politiku vlka.

Koupil bych si pustý ostrov, někde ve středu města.

Je omezený. Jeho rozbažilost je však neomezená.

Jak se cítím? Jako rok v prosinci.

Je to ignorant. Ignoruje mě.

Je-li života člověka příliš krátký na to, aby si přečetl všechna veledíla, má ještě vůbec smysl psát průměrné knihy?

Je to umění pěstovat v sobě zanícenost, a přitom neupadnout v pyromanii.

Doktoři se potí, jak se pokoušejí ubrat bláznům na optimismu.

Čím jsem byl pro vás? Jedním rozhodným „ano“. Hlasovacím lístkem, udušeným v urně.

Stromy si povídají s větrem. Pokouším se to překládat do rumunštiny.

Nenávidím vlky, třebaže nemám v rodině ovce.

Někteří věštci jsou dokonalost sama. Dokáží uhodnout i minulost.

Navzdory mým literárním úspěchům to byl neúrodný rok.

Má lenost s vegetativním zabarvením.

Líný talent je ještě škodlivější než cenzura.

Když zavřete oči, nastane noc. Ale nemá smysl hledat hvězdy.

Stvořit v šesti dnech svět, abys pak mohl celou věčnost rozjímat o jeho nedokonalosti.

Sním o jednoslovném aforismu. A protože ho asi nevymyslím, pomstím se tím, že napíšu román.

Stačí, abych se usadila na hřbetě nějaké ubohé číslice, a její hodnota se desetinásobně zvětší, řekla všemocná nula.

Stáří bohužel neznamená jen zkušenost. Znamená i sklerózu.

Pro moc neexistují svěrací kazajky.

Pokusím se zapomenout. Jen mi to připomeňte.

Poslední ideály skončily tragicky, utopeny v široké číši sebeuspokojení.

Po objevu mýdla zaniklo mnoho zvláštních vůní.

Pes, který vyje na měsíc, je pevně přesvědčen o tom, že ho uslyší.

Někteří lidé jsou jako zlato. Nemají užitnou hodnotu, pročež se stanou známkou hodnoty.

Studentská. Kdo si neopakuje, opakuje.

Skutečnost. Ukazuje se mi zřídka a jenom ve snu.

Ptáte se mě, jestli skutečně existuji? Nemám ponětí. Rodný list jsem ztratil. Ale schovávám si výdejku od faráře po křtu.

Sokol kroužící ve výši je velkolepost sama. Ve skutečnosti hledá v trávě myši.

Prostota nosí na opánkách rolničky. Aby bylo slyšet, jak je prostá.

Proč mi dávají za pravdu? Protože se našli v mém klamném zrcadle. To je odráží takové, jaké si přejí, takové, jací si myslí, že jsou.

Přítel. Nepřítel mého nepřítele.

Raději hlavu tam, kde mám nohy, než nohy na místě hlavy.

Přistoupím na jakoukoli filozofii, jen když je svlažena dobrým vínem.

Po třetí výzvě mi múza odpověděla jako servírka: Hned jsem u vás!

Pokloňte se. Je první v abecedě.

Už toho mám dost, aby byl mým bližším. Od zítřka budu jeho bližním já.

Sotva vyrostl z plenek, a chce definovat Přírodu.

Podzim. Něco jako inflace listí.

V malých duších se skrývá velká nenávist.

Tolik atomů terorizovaných jednou makromolekulou.

Poměrný chaos si ještě zachovává osu souměrnosti.

V miniatuře krotím svou touhu po maximu.

S takovými boky se před deseti tisíci lety mohla stát bohyní plodnosti.

Vše jako doplněk Ničeho.