„Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.“

Tento citát od Jana Wericha vyjadřuje smutek z neodvratného faktu, že mládí jednou musí skončit. I když si člověk může pamatovat svá mladá léta a uchovávat je ve svém srdci, časem příroda připomene svou sílu a mládí se vytrácí. Werich tímto citátem vyzdvihuje krásu a nepřekonatelnost mládí, které však bohužel není věčné.

Mladost je obdobím plným energie, optimismu a neomezených možností. Je to doba, kdy se člověk učí, objevuje svět a buduje svou identitu. Mladí lidé mají tendenci si vytvářet silné emocionální a vztahové pouto se svým mládím, které jim přináší radost a vzpomínky na bezstarostné chvíle. Werich zde naznačuje, že tyto vzpomínky a citové zážitky si člověk může uchovat, avšak jen ve svém srdci.

Nicméně, příroda a čas mají své vlastní pravidla. Stárnutí je přirozeným procesem, který ovlivňuje každého jedince. Kolem nás se mění prostředí, technologie a sociální normy, a s nimi se mění i naše tělo a duše. Zatímco si můžeme uchovávat vzpomínky a zážitky, naše tělo a fyzická schopnost se postupem času mění a omezuje.

Werich tímto citátem ukazuje na tragickou realitu, že i když máme sílu a odhodlání uchovávat si mládí ve svém srdci, fyzická realita nám dává najevo, že mládí nemůže zůstat věčně. Mladistvost, síla a energie, které jsou spojeny s mládím, se postupně vytrácejí a nahrazují zralostí a stárnutím.

Jan Werich tímto citátem připomíná, že mládí je jedinečné a cenné období v životě každého člověka. Je to doba, kterou si člověk musí plně uvědomit a využít. Zároveň nás však upozorňuje na to, že mládí je neodvratitelně odsouzeno k odeznění. Je to přirozený cyklus života, který nám připomíná, že musíme být vděční za každou chvíli, kterou můžeme prožít jako mladí lidé.