Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti.

Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré.

Paměť je výsadou blbých, chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.

Překonávat vědomě své sklony k blbnutí a blbostem je nejvlastnějším projevem lidskosti.

Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.

Víte, chlap nesmí bejt blbej ve třech případech. Za volantem, v posteli, u stolu. Všude jinde se to snese.

Výplod chorého mozku nemusí být vždycky nesmysl, protože víme ze zkušenosti, že výplod zdravého mozku se často projeví co neskonalá blbost.

Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.

Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat.

Proti blbosti i bohové bojují marně.

Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci?

Kde blb, tam nebezpečno.