Mám pěknou vilu, dvě krásné zdravé děti, půvabného a úspěšného manžela, mám všechno co chci. Jen jedno mě trápí: dá se z toho uniknout?

Není špatných dětí bez špatných matek.

Děti začínají tím, že své rodiče milují, později je odsuzují a jen zřídkakdy, pokud vůbec, jim odpouštějí.

Všichni víme, jak vychovávat cizí děti.

Čím více knih, tím méně moudrosti. Čím více souloží, tím méně dětí.

Na bedra svých dětí nakládají rodičové všechny své promrhané naděje.

Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni, tam zůstane také.

Některý ženský jsou strašně dětinský… Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky…

Dědičnost je to, v co věříme, když máme inteligentní děti.

Dnes už nejsou žádné děti.

„Myslím si, že svět je dnes úplně převrácený a tolik utrpení je tu proto, že je tak velice málo lásky v domovech a v rodinném životě. Nemáme čas pro své děti, nemáme čas na sebe navzájem, není čas, abychom se těšili jeden z druhého.“

Kolikrát se rodiče obětují pro děti jen proto, aby jim to mohli vyčítat.

Deti milujú toho, kto ich miluje; a kto nemôže milovať, veľmi málo dosiahne pri výchove.

Děti jsou knoflíková dírka rodičovské svornosti.

Hýčkejte své vize a své sny, jako by to byly děti vaší duše, náznaky cílů, kterých nakonec dosáhnete.

Štěstí a absurdno jsou děti stejné země.

Od dětí se můžeme naučit dvojímu: jak žít a jak být blažený.

Jedním z důvodů, že masitá strava neodpovídá člověku, je lhostejnost, jakou projevují děti vůči ní a chuť, jakou mají na zeleninu, mléčné výrobky a ovoce.

Škola je chrámem výchovy – a proto nejvíce nezbedností natropí děti ve škole.

Pohlédnou-li děti očima poprvé, usmívají se. Zmocní-li se dívky přirozený cit , usmívá se, jako se usmívala ve svém dětství. Je-li světlo první láskou života, zdali pak láska není světlo srdce?

Bylo by možné rodit vychované děti, kdyby byli vychovaní jejich rodičové.

Jedině děti vědí, co hledají.

Žádný otec a matka nepovažují své děti za ošklivé.

Výchova dětí je činnost, při níž musíme obětovat čas, abychom ho získali.

„Láska začíná doma; láska žije v domovech, a proto je dnes ve světě tolik utrpení a tolik chybí štěstí… Každý dnes vypadá hrozně uspěchaný, ustaraný kvůli lepšímu blahobytu a většímu bohatství a tak dále, takže děti mají velmi málo času pro své rodiče. Rodiče mají velmi málo času na sebe navzájem, a tak doma se začíná ničit světový mír.“

Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.

Ctnost – to znamená tiše seděti v močálu.

Štěstí a absurdno jsou děti stejné země.

Ženy stejně jako děti jsou ovšem prazvláštní prevíti: chovají se v životě tak, jak se jim samým zlíbí, a přitom vyžadují, aby je člověk věčně jen laskal a chválil.

Mládí je něco úžasného. Je to přímo zločin vyplýtvat ho na děti.

Člověk snadno zapomíná na chyby svých dětí…

Poznávají se tři týdny, milují tři měsíce, hádají se tři léta, snášejí se třicet let a děti začnou znova.

Není nic půvabnějšího než maminka s dítětem v náručí, a nic ctihodnějšího než matka v kruhu dětí.

Mnoho ľudí sa veľmi zaujíma o deti v Indii a Afrike, kde ich veľa umiera na podvýživu, hlad atď. Ale milióny iných umierajú z vôle svojej vlastnej matky. A v tom je dnes najväčšia prekážka mieru: lebo ak je matka schopná a ochotná zabiť vlastné dieťa, čo bráni tomu, aby som zabil ja teba a ty mňa? Medzi tým nie je žiadny rozdiel.

Nic nesnižuje mužovo sebevědomí tolik, jako nejistota co do počtu vlastních dětí.

Děti jsou kotvy, které drží matčin život.

Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.

Za svůj dlouhý život jsem pochopil jedno – ve srovnání s objektivní realitou je naše věda dětinská a prostá, ale přece je tím nejlepším co vůbec máme.

Dá to práci, odnaučit naše děti našim zlozvykům!

Důvěrnost plodí nevážnost – a děti.

Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.

Kdyby děti dorůstali dále, jak hlásají, měli bychom samé génie.

Kdyby si děti mohly vybírat své rodiče, ušetřili bychom spoustu rodičů.

Deti nemôžeme stvárňovať podľa svojej vôle. Musíme ich mať, milovať a vychovávať čo najlepšie a inak ich nechať na pokoji.

Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.

Děti nejraději vychováváme odstrašujícími příklady.

Kdo se stydí, nebude mít děti.

Přátelství dospívajících dětí je něco krásného. Děvče se přitom rádo poučí a mladík rád poučuje.

Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.

Z milostných iluzí se rodí skutečné děti.

Jen děti, blázni a velmi staří lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu.