Neexistuje nic většího nebo staršího než je vesmír.

Láska je klihem, který drží Vesmír pohromadě.

Pokud vesmír nikdo neřídí, jak je potom možné, že město nebo dům není možné nechat ani na krátkou chvilku bez správců?

Ne dokonalost, nýbrž nedokonalost charakterizuje vesmír.

Slabý antropický princip: vesmír je takový, že stvořil pozorovatele.

Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.

Z mého pohledu je stav beztíže fantastická věc. Člověku dává pocit naprosté svobody.

Celý vesmír je nádhernou myšlenkou.

Vesmír není povinen být v dokonalé harmonii s lidskou ctižádostí.

Vesmír vzniká z myšlenky. Jsme tvůrci nejen vlastního osudu, ale i vesmíru.

Jsem zástupcem vesmírných lidí.

Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem úplně jist.

Každá činnost ve vesmíru je výsledkem předcházející příčiny a zároveň příčinou následující činnosti.

Můj přítel, filosof Jaques Monod, mluvil často o nahodilém charakteru vesmíru. Věřil, že všechno v životě se děje náhodou, snad jen s výjimkou jeho snídaně, kterou mu podle jeho názoru téměř určitě připravovala hospodyně…

Láska je nejhlubším projevem reality, který ve vesmíru existuje.

Člověk je vesmír v malém.

Důvodem, proč je vesmír věčný, je, že nežije sám pro sebe, ale dává život ostatním, jak se proměňuje.

Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.

Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru

Stvoření jest aktem božské magie, neustále působící a věčné.

Právě nepřítomnost Boha ve viditelném vesmíru nutí člověka, trápeného nesmyslností vlastní existence, aby jej hledal.

Člověk snáze pozná vesmír, než svého souseda.

Je životní pravdou, že si nelze přát nic, co by také nemohlo být vytvořeno (manifestováno) někde ve vesmíru.

Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír.

Ve vesmíru není nic, čeho by bylo třeba se bát.

Radost je zvukem, který se rozléhá vesmírem.

Za svůj dlouhý život jsem pochopil jedno – ve srovnání s objektivní realitou je naše věda dětinská a prostá, ale přece je tím nejlepším co vůbec máme.

Vesmír nás neustále překvapuje svou nepředvídatelností, ale právě v tom spočívá jeho nesmírná krása.

Krása ženství je součástí přírody, kdežto síla mužství součástí vesmíru.

Zdá se, že vesmír není možné popsat jiným jazykem, nežli tím matematickým.

Vesmír je velká iluze. Kdyby nebylo prostoru, oné podezřelé dimenze empirického světa, byla by tato iluze průhlednější.

Smíte všechno. Vesmír je obrovský.

Pozorovat vesmír dalekohledem je jako procházka poutníka po nekonečném kraji neznámého.

Jste pánem svého života a vesmír reaguje na každý váš rozkaz.

Filozofie je zapsána do této veliké knihy, tj. vesmíru, který je neustále vystaven našemu pohledu, ale nemůže být pochopen, pokud se nejprve nenaučíme jeho jazyku, v němž je zapsán. Jeho jazykem je jazyk matematiky a jeho znaky jsou trojúhelníky, kruhy a další geometrické obrazce, bez nichž by nebylo možno sestavit byť jediné slovo. Bez těchto znaků a slov vesmírem člověk bloudí jako temným labyrintem.

Člověk se podílí na vesmírném dění a je do něho nitrem i vnějškem zapojen.

Když milujete, využíváte nejvyšší moc ve vesmíru.

Vesmír je nekonečný. Rozkládá se od Aše po Lanžhot, ba ještě dál.

Každá hvězda, kterou vidíme na noční obloze, je pozdrav od minulosti a pozvánka do budoucnosti.

Setkání dvou lidí je dočasné, zatímco spojení člověka s vesmírem je věčné.

Vesmír je velký stroj na sny.

V Božím vesmíru není nic, co by bylo zlé.

Největší učitelé, kteří kdy žili, nám říkali, že zákon přitažlivosti je nejmocnějším zákonem vesmíru.

Pýthagorovci skládají celý vesmír z čísel, ale ne z čísel-jednotek, nýbrž soudí, že jednotky mají velikost. Aristotelés

Molotovův (a ovšemže i Stalinův) cynismus je jako vesmír – nemá hranice.

Pohlavní spojení není jen rozkoš těla. Je to především vzlet vzhůru a obcování s vesmírnými silami.

Nejkrásnější a nejhlubší pocit jaký může člověk zažít je poznat tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak jako veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě.

Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.

Cyklická povaha vesmíru je úzce spojena s pomíjivostí všech věcí a situací.

Ve vesmíru neexistuje větší síla než síla lásky.

Člověk tak stojí vždycky na pomezí, mezi nekonečnou propastí Vesmíru a nekonečně malým, mezi touhou po pravdě a neschopností se jí domoci.

Vesmír se pravděpodobně nikdy nezastaví, nikdy se nezhroutí a nikdy nedojde svého konce.

Dobrý Bůh v kostky nehraje.

Já je vrcholem kužele, jehož základem je vesmír.

Každý hluboký přírodovědec musí mít určitý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé sám. V nepochopitelném vesmíru se projevuje nesmírný převažující rozum.

Chci rozezvučet vesmír.

Energie vesmíru je nekonečná.

Celý vesmír provádí, co nařídí láska.

Záhadou vesmíru není čas ale velikost.

Lidstvo je vrcholem veškeré vesmírné revoluce.

Celý vesmír vibruje a vydává zvuk.