Pouze smrt končí válku.

Existuje pouze jediný případ čistého zoufalství. A to zoufalství člověka odsouzeného na smrt.

Filozofie náboženství byla vždy orientována na smrt místo na život. Náboženství učí, že důležité je to, co přichází po životě, zatímco to, co se stane před smrtí, nemá žádný význam. Dosud náboženství uctívalo smrt, ale neprojevovalo žádnou úctu k životu. Nikde nenacházíme radostné přijímání květů a plodů života; všude nacházíme úporné lpění na mrtvých květech. Naše životy jsou nápisy na hrobech mrtvých květů.

Smrt z nás všech dělá anděle a tam, kde kde měli ramena, nám dává křídla, hladké jako drápy havranů.

Nemocnice jsou místa, kde se vás pokouší zabít bez udání důvodu. Chladná a odměřená krutost americké nemocnice není způsobována lékaři, kteří jsou přepracovaní, nebo jsou na smrt zvyklí a znudění. Její příčinou jsou lékaři, kteří dostávají maximální plat za minimální práci, a kteří sklízejí obdiv od nevzdělanců, jako kdyby to byli zdraví přinášející medicinmani. A přitom většinou nerozeznají vlastní chlupy na prdeli od zbytků celerové nati.

Šťasten, kdo zemře dříve, než sám začne volat smrt, aby si ho vzala.

Duše jsou stejně smrtelné jako těla.

Smrt je lékem, který najdeme kdy chceme, ale máme ho užívat co nejpozději.

Smrt se může stát oslavou, musíme se jen naučit přivítat ji uvolněněji.

Smrt se neřídí našimi plány.

Ztratit lásku je strašné. Lže, kdo říká, že smrt je horší.

Je zhola nemožné vnímat objektivně vlastní smrt a ještě přitom udržet melodii.

Všechno si vyžádá smrt, je zákonem, ne trestem zemřít.

Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.

Keby niektorý z bohov povedal: čomu dáš prednosť – žiť ďalej s tým, čo máš, alebo ihneď zomrieť, keby ti nemalo byť dožičené nadobudnúť ešte niečo väčšie, voľ radšej smrť.

Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.

Takový v smrti jsem, jak žil jsem dříve.

Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti?

Smrť je liekom, ktorý nájdeme kedy chceme, ale máme ho použiť čo najneskôr.

Neužitečný život je předčasná smrt.

Kapající kohoutky, prdy z vášně a ušlé pneumatiky jsou veskrze smutnější než smrt.

Vládcové jsou smrtelní, stát však věčný.

Smrť sa neriadi našimi plánmi.

O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.

Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.

Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že nezemřu.

Pouze nesmrtelní básníci si mohou dovolit umírat mladí.

Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.

Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti.

Čestná smrt je lepší než život v hanbě.

Co záleží na strachu z odmítnutí, na odkládání nějakého činu na jindy, když nejdůležitější ze všeho je žít naplno a s radostí? Teď jsem zavřený v rakvi a je příliš pozdě vrátit se zpátky a prokazovat odvahu, kterou jsem neměl.

Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.

Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti.

Zbytečný život je předčasná smrt.

Život vám dává jedinečnost, smrt vám ji ničí.

Smrt je nevyhnutelná vyústěním každého života.

Existuje pouze jediný případ čistého zoufalství. A to zoufalství člověka odsouzeného na smrt.

Kdo jednou prožil velkou lásku, ten je až do smrti šťastný, ale i nešťastný z toho, že se z ní vyléčil.

Láska nás vedla ke smrti v téže chvíli.

Smrt nemá vždy otevřené uši k slibům a prosbám dědiců.

Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti.

Všechny srovnává smrt. Nerovni se rodíme, rovni umíráme.

Příliš mnoho psů – zajícova smrt.

Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven.

Vědomí smrti v nás podnítí vůli k životu.

Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.

Přitažlivost filmu spočívá ve strachu ze smrti.

Skutečnost, to je stáří, chudoba, bída osamělost a smrt – i když si někdo pyšně vykračuje v značkových džínách.

Mnoho psů – zajícova smrt.

Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí.

Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním – malým krůčkem ke konci.

Šedé vlasy jsou květy smrti.

Dobrá paměť a jazyk zavázaný na uzel je kombinace, která dodává konverzaci nesmrtelnost.

Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít.

Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.

Smrt se neřídí našimi plámy.

Jestlipak existuje posmrtný život? A pokud ano, rozmění mi tam dvacku?

Nikto nevie, čo je smrť, a predsa sa jej všetci boja, akoby uznávali, že je najväčším zlom, i keď je pre človeka najväčším dobrom.

Každý z nás dluží přírodě svoji smrt.

Viděno z té lepší stránky je smrt jednou z mála věcí, kterou lze realizovat pohodlně v leže.

Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt – DVA!