Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.

Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.

Dnes už nejsou žádné děti.

Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.

Děti začínají tím, že své rodiče milují, později je odsuzují a jen zřídkakdy, pokud vůbec, jim odpouštějí.

Kapající kohoutky, prdy z vášně a ušlé pneumatiky jsou veskrze smutnější než smrt.

Třebaže je Bůh pro všechny smrtelníky neviditelný, mohou ho vypozorovat z jeho děl.

Život vám dává jedinečnost, smrt vám ji ničí.

Výchova dětí je činnost, při níž musíme obětovat čas, abychom ho získali.

Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven.

Láska nás vedla ke smrti v téže chvíli.

Existuje pouze jediný případ čistého zoufalství. A to zoufalství člověka odsouzeného na smrt.

Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.

Smrt je něčím přirozeným, nepopiratelným a nevyhnutelným.

Smrt je černý velbloud, který klečí u brány každého z nás.

Nenávidím se a chci zemřít.

Některý ženský jsou strašně dětinský… Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky…

Nemocnice jsou místa, kde se vás pokouší zabít bez udání důvodu. Chladná a odměřená krutost americké nemocnice není způsobována lékaři, kteří jsou přepracovaní, nebo jsou na smrt zvyklí a znudění. Její příčinou jsou lékaři, kteří dostávají maximální plat za minimální práci, a kteří sklízejí obdiv od nevzdělanců, jako kdyby to byli zdraví přinášející medicinmani. A přitom většinou nerozeznají vlastní chlupy na prdeli od zbytků celerové nati.

Kdo se stydí, nebude mít děti.

Jsem pyšný na tyhle nádherné kapesní hodinky. Dědeček mi je prodal na smrtelné posteli.

Smrť sa neriadi našimi plánmi.

Děti jsou knoflíková dírka rodičovské svornosti.

Štěstí a absurdno jsou děti stejné země.

Kdyby děti dorůstali dále, jak hlásají, měli bychom samé génie.

Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním – malým krůčkem ke konci.

Ženy stejně jako děti jsou ovšem prazvláštní prevíti: chovají se v životě tak, jak se jim samým zlíbí, a přitom vyžadují, aby je člověk věčně jen laskal a chválil.

Není špatných dětí bez špatných matek.

Život – to je dlouhá smrt.

Statečnost míří ke hvězdám, strach ke smrti.

Člověk snadno zapomíná na chyby svých dětí…

Žádná smrt nemůže být zlá, které předchází život dobrý.

Jedině děti vědí, co hledají.

Každý z nás dluží přírodě svoji smrt.

Kdo jednou prožil velkou lásku, ten je až do smrti šťastný, ale i nešťastný z toho, že se z ní vyléčil.

Zbytečný život je předčasná smrt.

Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti?

Keby niektorý z bohov povedal: čomu dáš prednosť – žiť ďalej s tým, čo máš, alebo ihneď zomrieť, keby ti nemalo byť dožičené nadobudnúť ešte niečo väčšie, voľ radšej smrť.

Takový v smrti jsem, jak žil jsem dříve.

Nevěřím v posmrtný život. Ale pro jistotu si s sebou vezmu rezervní prádlo.

Lenošení bez vzdělávání znamená smrt a hrob pro žijícího člověka.

Dědičnost je to, v co věříme, když máme inteligentní děti.

Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni, tam zůstane také.

Filozofie náboženství byla vždy orientována na smrt místo na život. Náboženství učí, že důležité je to, co přichází po životě, zatímco to, co se stane před smrtí, nemá žádný význam. Dosud náboženství uctívalo smrt, ale neprojevovalo žádnou úctu k životu. Nikde nenacházíme radostné přijímání květů a plodů života; všude nacházíme úporné lpění na mrtvých květech. Naše životy jsou nápisy na hrobech mrtvých květů.

Šedé vlasy jsou květy smrti.

Dá to práci, odnaučit naše děti našim zlozvykům!

Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti.

Velkou lásku a její rodnou sestru, velkou nenávist, nemůže ani smrt anulovat – tak jsou obě mocné.

Kdyby si děti mohly vybírat své rodiče, ušetřili bychom spoustu rodičů.

Sni, jako bys měl žít navždy. Žij, jako bys měl zemřít dnes.

Tajemství lásky je větší než tajemství smrti.

Prohlašuji, že láska k lidstvu je dokonce zhola nesmyslná, nepochopitelná a nadobro nemožná, bez současné víry v nesmrtelnost lidské duše. Víra v nesmrtelnost lidské duše jest jediné zřídlo živého života na zemi – života, zdraví, zdravých úsudků a závěrů.

Mnoho psů – zajícova smrt.

Na bedra svých dětí nakládají rodičové všechny své promrhané naděje.

O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.

Jen děti, blázni a velmi staří lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu.

Děti nejraději vychováváme odstrašujícími příklady.

Mít pohlavní styk znamená kopat smrt do prdele a při tom si zpívat.

Všechny srovnává smrt. Nerovni se rodíme, rovni umíráme.

Viděno z té lepší stránky je smrt jednou z mála věcí, kterou lze realizovat pohodlně v leže.

Všechno, čeho se dotkne láska, je zachráněné od smrti.

Přátelství dospívajících dětí je něco krásného. Děvče se přitom rádo poučí a mladík rád poučuje.