Víra přechází v biologii.

Celý náš původ a celý základ našeho myšlení, veškerá krev a víra vedou k nim. (O Atlantidě)

Člověk se odváží dělat jen to, čemu věří, proto je víra tak důležitá.

O článku víry se nediskutuje; buď se mu věří, neb nikoli; právě proto, že se vymyká vědecké zkoušce, jest to víra.

Mnoho může síla duše, mnoho víra, mnoho naděje, ale všechno zmůže jedině láska.

Víra není bezprostřední popud srdce, nýbrž paradox života.

Nebeská brána sa otvíra láskou člověka k člověku.

Tak jako lehkověrnost hluboko pod vědou stojí, právě víra podstatně převyšuje každé vědění a každý rozum, neboť nás bezprostředně s Bohem spojuje.

Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří.

Náboženské zanícení neničí osobnost, ale zdokonaluje ji.

Je-li věda sluncem, pak víra jest měsícem: jest odleskem vědy v noci.

Je-li nám víra vším, tj. tím, čím být má, pak, myslím, o ní můžeme hovořit bez nebezpečí v této době, jež sotva víru přehání. Jenom vírou, nikoli vraždou, se Abrahámovi můžeme podobat.

Dokud dýchám, doufám.

Nepřátelé v občanské válce četli stejnou Bibli a modlili se ke stejnému Bohu. Jedni i druzí žádali Hospodina o pomoc v boji s nepřítelem.

Nikdo nesmí lidem namlouvat, že víra je malá a snadná věc; je to naopak věc ze všech nejtěžší.

Tomu, kdo se dal úzkou cestou víry, neporadí nikdo a nikdo mu neporozumí. Víra je div, ale přece z ní není nikdo vyloučen, neboť všechen lidský život se soustřeďuje ve vášni, a víra je vášeň.

Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce… To, co chceš… Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád… A žij intenzivně každý okamžik svého života… Dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.

V bráhmanismu, stejně jako v buddhismu a taoismu, konečným cílem náboženství není pravá víra, nýbrž správné jednání.

Víra nejdříve prování pohyby nekonečné a potom konečné.

Víra totiž není bezprostřednost původní, nýbrž nabytá. Původní bezprostřednost je estetická. Ale víra není estetika, a je-li, pak víra nikdy nebyla, protože byla pořád.

Křesťan při své modlitbě činí posismus přijímací, jeho víra je sobecká, žádá si, čeká na dobro, které k němu má přijíti.

Myslím si, že není možné vyloučit náboženství od psychiky lidstva.

Kdo věří, nepotřebuje žádné důkazy. Tomu, kdo nevěří, nepostačí žádný důkaz.

Vědec věří v důkaz bez jistoty, náboženský fanatik v jistotu bez důkazu.

Slepá víra vždy zůstane totožná s neporozuměním, nemůže proto být nikdy přesvědčením, tudíž ani žádným osvobozením, a nepřináší žádné vykoupení!

Víra a moc se navzájem vylučují.