Blaise Pascal citáty

Pravda dává jistotu, ale již i samo hledání poskytuje klid.

Láska dává ducha a udržuje se duchem.

Má žena mě tak miluje, že mi někdy dokonce i rozumí.

Účelem života není najít štěstí, ale hledat ho.

Kdo nám vyčítá nedostatky, zaslouží si naši vděčnost.

Na konci díla poznáme, čím jsme měli začít.

Víra říká správně to, čeho neříkají smysly, ale nikoli opak toho, co ony vidí. Jest nad nimi, nikoli proti nim.

Lidé rádi nazývají krále princem, protože to snižuje jeho hodnost.

Raději mají smrt nežli mír; druzí mají raději smrt než válku.

Naše přirozenost jest v pohybu; úplný klid je smrt.

Jako si kazíme rozum, tak si kazíme i cit.

Příroda je nekonečná sféra, jejíž centrum je všude a obvod nikde.

Náš rozum je vždy klamán nestálostí vzhledů okolo nás.

Srdce má své důvody, o nichž hlava nemá ponětí.

Náhoda pomáhá těm, kteří jsou na ni připraveni.

Je málo věcí, které by nás mohly těšit, protože jen málo co nás skutečně trápí.

Říkat pravdu je prospěšné pro toho, komu se říká, ale nevýhodné pro ty, kdo ji říkají, protože si vyslouží nenávist. Proto je člověk jen předstírání, lež a pokrytectví, vůči sobě i druhým.

Nemohu odpustit Descartovi. V celé své filosofii se snažil obejít bez Boha, ale přece jen potřeboval, aby Bůh svět na začátku postrčil a dal do pohybu; potom už ovšem není k ničemu.

Pascal je myslitel hluboké skepse, který – podobně jako Descartes, i když jinou cestou – zoufale hledá pevný bod nějaké jistoty poznání i života.

Naše přirozená povaha potřebuje pohyb: úplný klid – to je smrt.

Chcete-li aby o vás hovořili dobře, nehovořte o sobě dobře vy.

Kdyby náš úděl byl opravdu blažený, nemusili bychom zábavou od něho odvraceti své myšlenky, abychom se učinili šťastnými.

I srdce má rozum.

Popírat, věřit a pochybovat znamená pro člověka to, co pro koně běh.

Láska nemá žádný věk.

Čím víc je člověk rozumnější a lepší, tím více dobra v lidech pozoruje.

Toužíme po pravdě a nalézáme nejistotu; hledáme štěstí a nalézáme bídu a smrt.

Nejdůležitější věcí v životě je volba povolání.

Chlad je příjemný proto, že se pak můžeme zahřát.

Nejlepší kniha je ta, o které si každý čtenář myslí, že by ji mohl napsat sám.

Veškeré neštěstí mužů pochází z toho, že neumějí zůstat klidně sedět ve svém pokoji.

Člověk není ani anděl, ani zvíře, a je osudné, že z toho, kdo chce být andělem, stane se zvíře.

Do této souvislosti patří i slavná „Pascalova sázka“: protože člověk nic neví jistě, měl by se chovat aspoň jako hráč a řídit se možnou výhrou. Ztratit nemůže nic, ale pokud má křesťanství pravdu, může nekonečně vyhrát.

Jaká chiméra je člověk! Jaká novota, jaké monstrum, jaký chaos, jaký subjekt protimluvů, jaký div! Soudce všech věcí, trapný pozemský červ. Správce pravdy, stoka nejistoty a bludu. Lesk i odpad vesmíru.

Jsou na světě hodnoty, které nemilujeme, dokud je nechápeme, a jiné, které nechápeme, dokud je nemilujeme.

Šťastný chce být každý člověk. I ten, který se nakonec oběsí…

Málokteré přátelství by vydrželo, kdyby každý věděl, co o něm říká za zády jeho přítel.

Srdce má své důvody, které rozum nezná. Je to v tisíci věcech. Milujeme rozumem?

Naše sláva není v tom, že nikdy nepadneme, nýbrž v tom, že vždycky povstaneme.

Člověk je ubohý, protože je člověkem a je velký, protože to ví.

Křesťanský Bůh není původce geometrických pravd a řádu živlů (to je věc pohanů a epikurejců). Bůh Abrahámův, Izákův, Jákobův, Bůh křesťanů je Bůh lásky a útěchy.

Jak je daleko od poznání Boha k tomu, začít jej milovat.

Děláme si modlu z pravdy samé, ale pravda bez lásky není Bůh, je to jen jeho obraz a modla, kterou nemáme milovat ani ctít.

Kdo se přesvědčil, že vlastnosti čísel jsou věčné a závisí na první pravdě, které se říká Bůh, nepokročil mnoho ke své spáse.

Na konci každé pravdy je třeba dodat, že víme i o té opačné.

Je to strašný pocit, když se člověku ztrácí všechno, co měl.

Dvojí omyl: vyloučit rozum a nepřipouštět než rozum.

Víra se liší od důkazu: ten je pouze lidský, kdežto víra je dar Boží. … Je v srdci a neříká ´vím´, nýbrž ´věřím´.

Člověk tak stojí vždycky na pomezí, mezi nekonečnou propastí Vesmíru a nekonečně malým, mezi touhou po pravdě a neschopností se jí domoci.

Když jednám, musím dbát – kromě jednání samého – jak na svůj stav, přítomný, minulý a budoucí, tak i na stav těch druhých, jichž se to týká, a vidět souvislosti všech těchto věcí.

K řízení kormidla lodi nevolíme z cestujících toho, kdo je z nejlepší rodiny.

Mnohem více bych se bál mýliti se a zjistiti, že náboženství křesťanské je pravé, než nemýliti se ve víře v jeho pravost.

Trojí žádostivost vytvořila tři sekty, a filosofové neučinili nic jiného, nežli že hověli jedné z těch tří žádostivostí.

Všechno štěstí závisí na odvaze a práci.

Stoikové praví: „Musíte se pohroužit sami do sebe, tam najdete spočinutí.“ Není to pravda. Jiní praví: „Vyjděte ze sebe a hledejte štěstí v rozptýlení.“ Ale není to pravda: dostaví se nemoci. Štěstí není ani mimo nás ani v nás. Je v Bohu a mimo nás i v nás. („Myšlenky“)

Není horšího neštěstí než to, že se člověk začíná bát pravdy, aby neukázala, jak je špatný.

Dvě věci poučují člověka o celé jeho přirozenosti: pud a zkušenost.

Věčné mlčení těchto nekonečných prostorů mě děsí.

Obdiv kazí všecko už od dětství. Ó, jak je to dobře pověděno! Ó, jak dobře učinil! Jak jest moudrý! atd.

Jako tvoří móda půvab, tak tvoří též spravedlnost.