Hérakleitos citáty

Pravda je až na dně studny, která nevysychá.

Muž, který se opije, je veden nedospělým dítětem (dítětem uvnitř).

Slunce – denně nové.

Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt.

Věci, které lze vidět, slyšet a znát – takových já si nejvíce cením.

Ohněm se mění všechno a vším se mění oheň, tak jako zlato za zboží a zboží za zlato.

Protikladné – shodné.

…Ostatním lidem však zůstává skryto, co činí, když bdí, tak jako zapomínají, co dělají, když spí.

Vepři se těší více z hnoje nežli z čisté vody.

Očištují se marně krví jsouce poskvrněni.

Moře je voda nejčistší i nejšpinavější, pro ryby pitná a prospěšná, pro lidi nepitná a zhoubná.

Efesané si zaslouží, aby všichni dospělí byli usmrceni a zanechali město nedospělým.

Je třeba, aby filosofičtí mužové byli velmi dobře znalí velmi mnoha věcí.

Ti, kdo neumějí naslouchat, neumějí ani mluvit.

Ti nejlepší si místo všeho vybírají jedno, nehynoucí slávu místo pomíjivosti; mnozí však se sytí jako dobytek.

Neučenost je lepší skrývat.

Pro bdící je svět jeden a společný, ale každý ze spících se obrací k vlastnímu.

Bohu je všechno krásné a dobré a řádné; lidem ale připadá něco neřádné, něco žádné.

Je-li třeba, je zápas oním společným, a právo je sporem, a všechno vzniká sporem, i podle onoho potřebného.

Oheň, který přichází, všechno tříbí a odhalí.

Jsme a nejsme, do stejné vody vstupujeme a nevstupujeme.

Věčná je jenom změna.

Vše plyne.

Z neladně roztroušených věcí – nejkrásnější harmonie.

To jedno moudré – vědět, že důmysl, byť jakýkoliv, řídí všechno skrze vše.

Lidská mínění jsou dětské hračky.

Všem lidem patří poznávání sebe sama a uvažování.

Kdyby štěstí spočívalo v příjemnostech těla, pokládali bychom voly za šťastné, když najdou k žrádlu vikev.

Psi štěkají právě na toho, koho neznají.

Všechno se pohybuje a nic netrvá.

Oči jsou přesnější svědkové než uši.

Uvažovat – největší zdatnost a moudrost.

Nejkratší cesta k věhlasu je stát se dobrým.

Přes společný, jsoucí logos mnozí žijí, jako když mají své vlastní vědomí.

Když nechápající poslouchají, podobají se hluchým; vlastní řeč jim dosvědčuje: jsouce zde, jsou nepřítomni.

Pythagoras, syn Mnésarchův, se přičinil o zpytatelství ze všech lidí nejvíce, a vybrav si tato sepsání vytvořil si svoji moudrost – mnohoučenost, umění šalby!

Nejmoudřejší z lidí se vůči bohu jeví jako opice, i moudrostí i krásou i vším ostatním.

Bůh – den a noc, zima a léto, zápas a mír, sytost a hlad.

Zápas je všech otec, všech král, a jedny předvádí jako bohy, druhé jako lidi; jedny činí otroky, druhé svobodnými.

Choroba činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, námaha odpočinek.

Ale vždy byl, je a bude: stále živý oheň, který se zažehává podle míry, a dle ní uhasíná.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.

To jedno moudré – samotné nechce i chce být zváno Diovým jménem.

Charakter člověka je jeho osudem.