Jára Cimrman citáty

Copak jmelí, ale jmelí!

Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat.

Věřte, není nic trapnějšího, než když mě přivolají k mrtvole, která nezanechá závěť. To bych ji nejradši zabil.

Zatím se chová, jako bychom jeli na odpolední výlet do Průhonic. Již od Náchoda se neustále ptá, kdy už tam budeme.

Náčelníkovi se spustila rýma, mně se ozval žlučník a Frištenský ztratil obojek.

Po desátém pivu už mistr stačil jen napsat: Chlast, slast!

Na cestě Grónskem se dozvěděl o jednom primitivním eskymáckém kmenu, kde měla hlavní slovo v rodině žena. Byl to velice primitivní kmen.

Včera odpoledne jsem nabyl jistoty, že si přestávám rozumět. To přesně odpovídá mým výpočtům, podle nichž jsem se předběhl o takových 17 až 18 let. Nezbývá, než abych si zachoval chladnou hlavu a počkal, až mne doba zase dožene.

V nouzi poznáš přítele, ale on tebe ne.

Po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli vlivem protivětru nedaleko Varšavy.

Dovolíte, abych vám potřásl pravicí?

Ostrouhal jsi, Vavrochu. Řekni Rumburk, srabe!

Učí se dobře, to nemohu říct…

Debil, blbeček, debil, blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbečci vedle sebe.

Autor tak vlastně zastává názor, který zároveň vyvrací. To samozřejmě ještě tenkrát vzbudilo rozpaky, nemyslete si.

Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…

Ale on dupal a dupal stále dál. Pořád. Neřád.

Do gondoly své vzducholodi nebere však nostalgickou Olgu, jak byste možná čekali, nýbrž nostalgickou Helenu..

Jsem ti chtěl říct, bratře otče… ty nejsi briefingový typ…

Hoďte přes něj deku, nebo ho zabiju!

S výjimkou tasemnice nemám vyživovacích povinností.

Piš barde, střádej, a až budeš mít dvacet milionů, přijď, zúčtujem spolu.

Tak pozor, neříkat mi nic, co do tý hry nepatří. Já mám děsnýho pamatováka, já už to pak z tý hlavy nedostanu.

Bárta: Letošní léto se opravdu vydařilo. Obilí zlátne… Vypich: Až na ten sníh, koně měly se saněmi co dělat. Bárta: Ba ba, bude se těžko sklízet. V těch závějích…

Tady seděl, jak sedíš ty, ty, ty a ty. Tady všude seděl.

Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…

K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří především dvě vady, komplementárně spojené. Jsou to: neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit

Historická bitva, často napáchá větší škody v učebnici, než na válečném poli.

Co se týče kabinetních pomůcek a modelů, jde mi vždy o to, aby si i ti nejnevšímavější žáci pomůcky všimli. Proto například při výkladu o veverce používám zásadně vycpaniny klokanice, ovšem se zašitou kapsou. Veškeré červy demonstruji na hadech. Mikroskop nepotřebuji.

„Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší!?“ křičel Johann Strauss a mlátil o stůl občanským průkazem.

Možná si říkáte, proč taky nepřemýšlím. To proto, že já to organizuju.

V Českých Budějovicích by chtěl žít každý? Co je to za blbost? Byl jste někdy v Budějovicích?

Počkejte, počkejte, to já bych doved taky takhle dědit.

Jsem přenošené dítě, milostpaní. Když jsem se narodil, bylo mi dvanáct let.

Život je nejlepší školou života.

Václave, jak dlouho ještě budeme driftovat?

Já bych si s dovolením vzal. Já bych si s dovolením také vzal. Já bych si s dovolením také vzala.

Pokud jde o psychologické hledisko… zahrát ženu je primitivní záležitost.

Teď už ale opravdu žerty stranou tohleto, už mě to na mou duši žádná legrace…

Na to je náš ředitel pes. Jak někdo rok chybí, už hledá náhradu.

Pane Pulec, já jsem znal nějakýho doktora Žábu, nejste vy jeho syn?

Inu, já vyrůstal, jak vidíte, blíže matčinu srdci, kdežto bratr Drsoň se usadil u zažívacího traktu.

Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá.

Ty nejsi Vlasta, ty jsi Vlasta.

Blboune blbá, hluchá, nadřízená…

Kousl učitele do ruky, když jsem jej káral.

Do hospody s umytýma nohama!

Kdo chvíli močil, již močí opodál…

Nebude ostuda, když tu každý uroníme kroupu.

Vždyť my oba ráčkujeme jako vejce vejci!

Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

My nemůžem ani naznačovat.

Budoucnost patří aluminiu!

Já ho vemu naplocho mečem, ne?

Češi jsou národ prosíravý…

Mráz je nejlepší děda!

Nedám si dnes odpoledne viržínko, neplačte, sami jste si to zavinili.

Co v Tanvaldu zavrhováno, bude v Praze aplaudováno.

Já se tady panu Daňkovi podívám na Ptáčka.

Železná zásoba je nedotknutelná…a kromě toho jsme ji snědli včera…