Robert Fulghum citáty

Každý východ se nám může stát vchodem.

Láska vám může srdce naplnit, pak zlomit a to zlomené srdce znovu vyléčit.

Ztratíš mě, poznáš mě!

Být dospělý je špinavá práce, ale někdo to dělat musí.

Dnes žijeme tisíce kilometrů od sebe, on ví a já vím. A naše srdce se přesto usmívají.

Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost.

Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže.

Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí. Láska prostě bolest je.

Bolest není od lásky nikdy daleko.

Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.

Láska obvykle trvá léta, sex minuty.

Z lásky se vám může chtít umřít, ale taky můžete pro lásku žít.

Je velký rozdíl mezi první láskou a okamžikem, kdy na lásce poprvé záleží.

Čím jsem starší, tím méně si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.

Sex bez lásky je celkem nesmyslný zážitek, ale mezi všemi nesmyslnými zážitky si stojí hodně vysoko.

Kolika lidem jsi dnes řekl, že je máš rád?

Nejlepší lidské okamžiky bývají malých rozměrů, ale duchovně nám vystačí na celý život.

Někdo tvrdí, že Bůh je láska. Někdo že láska je Bůh. A já říkám, že láska je posvátná.

Učitelé a dospělí vám některé věci neřeknou nikdy.

Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životech druhých lidí.

O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.

Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života.

Do člunu lásky vždycky teče.

Základní otázka každé lásky: "Jestliže mě pořád miluješ, budeš mě milovat i když odejdu?"

Každý člověk, který projde tímto životem, tu nevědomky něco zanechá a něco si odnese. Většinu z toho něčeho nemůžeme ani vidět, ani slyšet, ani spočítat. Při sčítání lidí se to neobjeví, ale nic bez toho nemá smysl.

Láska vám může srdce naplnit, pak zlomit, a to zlomené srdce znovu vyléčit.

Každá láska špatně skončí, dříve nebo později.

Dokud žijete – milujte se navzájem, a neste si následky.

Hranice mezi dobrem a zle, nedějí a zoufalstvím nerozdělují svět mezi "námi" a "nimi". Ta hranice probíhá prostředkem každého z nás.

Být člověkem znamená, být věřícím. Být věřícím znamená, nebýt lhostejný. Nebýt lhostejný znamená, všímat si. Všímat si znamená, posvětit bytí.

Být dospělým je špinavá záležitost.

Kdyby byla na olympijských hrách někdy disciplína "spaní", pokusím se o zlatou.

Příručky mají jisté použití, ale nesmějí se zaměňovat se životem.

Máme jedině tu lásku, již doopravdy žijem. A jedině ta láska, kterou máme je opravdová.

Tím, co je uvnitř našich hlav, se navzájem lišíme stějně jako se lišíme tím, co máme zvenčí.

Čím to je, že lásku a život provází tolik bolesti, námahy a špíny? Ptám se Vás – čím to je??

Během usilování o něco se vám někdy dostane bližšího pochopení sebe sama i ostatních.

Nebyla sice tak štíhlá, krásná, elegantní, zdravá či šťastná, jak by snad být mohla, ale byla dost štíhlá, krásná, elegantní, zdravá a šťastná.

Někdy je skutečně tak zle, jak se zdá. Ale mám též důkazy, že občas něco dopadne ještě líp, než jsme se odvážili doufat

Naděje vždycky způsobí, že uvěříme.

Mužská pýcha je pořádné břímě.

Láska je veličina aktivní, není to rybník, ale řeka.

Otřepaná pravda stále platí.

Žádný vztah nezačíná v nebi.

Člověk se vlastně nikdy úplně nedoví, jaký byl rodič, ani jestli to dělal dobře nebo špatně.

Nejobyčejnější pozemské věci jsou protkány společnými nitkami, které nás vážou k sobě.

Jenom pár lidí nic nedluží své reputaci, když se k nim dostanete blíž.

Někdy za to někdo může. Netřeba omlouvat úplně všechny.

Láska je nejvyšší výhra, ale taky hromada smetí.

Láska má příchuť věčnosti, ale taky je to pořádné sousto ničeho.

Otázka nezní "stačí ti to, co máš?", ale spíš "stačíš na to, co máš?"

Často se zamilováváme ze stejných důvodů, z jakých pak všechno zkrachuje.

Stará láska a nové pyžamo, jsou nebezpečné.

Všichni se rodíme pro hřbitov.

Život není nic lehkého. Miny jsou vždycky někde ukryté.

Dobro, které může člověk vykonat, je prý neomezené, pokud mu nezáleží na tom, kdo z toho bude mít prospěch.

Příroda to tak vymyslela, že každý nakonec nějak dostane, co si zaslouží.

A já vám říkám, že hlavně záleží na dárku samém. Vlastně spíš, lidé, kteří mají ty správné pohnutky, dávají správné dárky. Mělo by to být takové pravidlo.

Být věrný tělem, ale ne v duchu, anebo zůstat věrný v myšlenkách, ale ne tělem – to bývá dost nebezpečný typ lásky.

Láska je slepá a láska taky otevírá oči.