Arthur Schopenhauer citáty

Devět desetin našeho štěstí spočívá ve zdraví.

Docela poctivě to každý myslí nakonec jen sám se sebou a nanejvýš ještě se svými dětmi.

Duševní převaha uráží už svou pouhou existencí.

Mezi muži panuje od přírody pouze lhostejnost. Mezi ženami však již od přírody nepřátelství.

K uměleckému dílu se musíme postavit jako ke vznešenému pánu: totiž stoupnout si před ně a čekat, až k nám samo promluví.

Slova jsou jako listy stromu; kde je jich nejvíce, tam bývá málo plodů ducha.

Špatného autora nemůžeme nikdy číst dost málo, dobrého dosti.

Stáří se dovede lépe vyhýbat neštěstím, ale mládí je dovede lépe snášet.

Že jsou přátelé v nouzi vzácní? Právě naopak. Sotvaže jsme s někým uzavřeli přátelství, už je v nouzi a chce si vypůjčit peníze.

Rozdíl mezi ješitností a pýchou spočívá v tom, že pýcha je již ustálené přesvědčení o vlastní hodnotě, převyšující jiné lidi v určitém směru, kdežto ješitnost je přáním vzbudit takové přesvědčení u druhých.

Pro každodenní život je génius způsobilý asi tak, jako astronomický teleskop ke sledování divadelního představení.

Neexistuje nesmysl, který, byť byl zprvu vštípen jenom třem osobám, by se nemohl stát všeobecným přesvědčením.

Krása je otevřený doporučující dopis, který pro vás již předem získává srdce druhých.

Spánek je pro člověka totéž co natahování pro hodinky.

Zdraví není vším, ale bez zdraví je všechno ničím.

Devět desetin našeho štěstí spočívá výlučně ve zdraví. S ním se stává všechno zdrojem požitku.

Naproti tomu bez něho není žádný vnější statek, ať je jakéhokoliv druhu, uchopitelný.

Největší ze všech bláznovství je obětovat své zdraví, ať je to pro cokoli, pro výdělek, postup, učenost, slávu, nemluvě o rozkoši a prchavých požitcích.

Je to veliká pošetilost ztrácet uvnitř, abychom získali navenek, tj. vzdát se úplně, anebo z valné části svého klidu, volného času a nezávislosti za lesk, postavení, přepych, titul a pocty.

Lidé se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství, než aby vzdělali svůj rozum a své srdce, ačkoli je pro lidské štěstí nepochybně důležitější, co člověk je, než co člověk má.

Hodnotu věcí zpravidla poznáme až jejich ztrátou.

Zcela jistě mnohem lépe přispívá k našemu štěstí to, co jsme, než to, co máme.

Došlo-li už k neštěstí, jež se nedá změnit, neměli bychom si nikdy připustit myšlenku, že to mohlo být jinak, tím méně pak, že by ho bývalo bylo možno odvrátit; neboť právě to nesnesitelně vystupňuje bolest a člověk se stává tím, kdo mučí sám sebe … Avšak když jsme si je aspoň zčásti zavinili naší vlastní vinou, pak jsou opakované bolestné úvahy, jak se tomu dalo předejít, prostředkem k zmoudření a polepšení a pro budoucnost zdravým sebepokáráním … Způsobíme si tím ovšem velké trápení, jak budeme nespokojeni sami se sebou, ale člověk se nevychovává, není-li trestán.

Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze s přesvědčením tvrdit, že ten, kdo je krutý ke zvířatům, nemůže být dobrým člověkem.

Nejšťastnější úděl má ten, kdo tráví svůj život bez přílišných duševních i tělesných bolestí; nikoliv ten, komu se dostalo největších radostí a nejsilnějších prožitků.

Šťastnými nebo nešťastnými nás nedělá to, co věci jsou skutečně a objektivně, nýbrž čím nám jsou, jak je chápeme.

Neexistuje natolik absurdní myšlenka, aby si ji lidé nepřivlastnili, podaří-li se je přesvědčit, že jde o všeobecně uznávanou pravdu.

Lítost nevzniká nikdy z toho, že se změnila vůle (což je nemožné), nýbrž z toho, že se změnilo poznání.

Každá odplata bezpráví tím, že způsobíme bolest, bez účelu pro budoucnost, je pomsta, a nemůže mít jiný účel než utěšit se pohledem na cizí utrpení,

Neustálé snahy odehnat utrpení nedělají nic víc, než že mění jeho tvar.

Čas je pouze rozdělený a rozkouskovaný náhled, který má od individuální bytnosti od idejí, jež jsou mimo čas, věčné.

Existuje jeden zakořeněný omyl, a sice ten, že jsme tu proto, abychom byli šťastni.

Veškerá přírodní věda nedělá v podstatě nic víc než co botanika: totiž dává dohromady stejnorodé a klasifikuje je.

Mnozí hlupáci, z téhož důvodu jako mnozí hrbáči, se stávají zlými, totiž z hořkosti a ponížení, které utrpěli od přírody.

Každý den je život v malém, v němž probuzení je malým narozením a spánek drobnou smrtí.

Každý si vybírá, hnán nějakou skrytou silou, ve svém nejbližším okolí nejraději někoho, jehož rozumu je trochu nadřazen: neboť jen u něj se cítí příjemně.

Nazývat nízce urostlé, širokoboké a krátkonohé pohlaví krásným by mohl jen pohlavním pudem zmámený mužský intelekt.

Pamatuj, jakmile budeš za kopcem, začneš nabírat rychlost.

Logika, dialektika a rétorika patří k sobě, neboť vytvářejí celek techniky rozumu.

V praktickému životu je génius nevhodný a nepoužitelný, proto také většinou nešťastný.

Jako jsme do života lákání zcela iluzorním pudem k slasti, tak jsme v něm potom pevně drženi právě tak iluzorním strachem ze smrti.

Rozum mají všichni, soudnost jen málokteří.

Každé dítě je do jisté míry géniem a každý génius je do jisté míry dítětem.

Kdybychom mohli vidět do tajné dílny básníků, tak bychom desetkrát častěji shledali, že se hledá myšlenka k rýmu než rým k myšlence.

V sochařství je hlavní věcí krása a grácie, v malířství má však převahu výraz, vášeň, charakter; právě tolik tedy musí upustit od požadavku krásy.

Celé naše vědomí se svým vnitřním a vnějším vnímáním má vždy formu času.

Jedině vůle je trvalá a neměnná ve vědomí.

V prostoru a následně i mimo nás jsou věci, jen pokud si je představujeme.

Jak málo je možné, aby se těleso octlo v pohybu bez příčiny, tak stejně málo možné je, aby myšlenka vstoupila do vědomí bez podnětu.

Filosofie není, jak ji definuje Kant, vědou z pojmů, nýbrž v pojmech.

U monoteistických národů se stal ateismus či bezbožnost synonymem absence vší morality.

Duch je podle své povahy svobodný pán, žádný robotní: daří se mu jen v tom, co dělá od sebe a rád.

Kapitoly národních dějin se v podstatě liší jen jmény a letopočty: vlastně bytostný obsah je všude týž.

Co má vůle za cíl a čeho dosahuje v člověku, je v podstatě totéž a nic víc než to, co je jejím cílem ve zvířeti: výživa a rozmnožování.

Obecně a všude je pravým symbolem přírody kruh, protože je schématem opakování: to je vskutku nejobecnější forma v přírodě, která ji provádí ve všem, od běhu hvězd až k smrti a vznikání organických bytostí.

Síla a látka jsou neoddělitelné, protože jsou v zásadě jedno.

Egoismus spočívá vlastně v tom, že člověk omezuje veškerou realitu na vlastní osobu, neboť se domnívá, že existuje jedině v ní, ne v jiných.

Čtyři hlasy veškeré harmonie, tedy bas, tenor, alt a soprán, nebo základní tón, tercie, kvinta a oktáva, odpovídají čtyřem odstupňováním v řadě bytostí, tedy říši minerálů, rostlin, zvířat a člověka.

Historie se nemůže chlubit stejnou předností jako ostatní vědy, neboť jí chybí základní charakter vědy, subordinace znalostí; místo toho vykazuje jejich pouhou koordinaci.

Výtvarná umění je možné postrádat: celé národy, např. muslimské, jsou bez nich: ale bez hudby a poezie není žádný národ.