René Descartes citáty

Jen ti, kdo kráčejí pomalu, ale vždy po správné cestě, dojdou mnohem dál než ti, kdo běží a dostanou se na scestí.

Iluzí nemůže být mé přesvědčení, že jsem, neb čí by to pak byla iluze?

Představování je nazíráním tvaru, a tedy vyžaduje představu tělesné věci.

Mysl je jistější než tělesno.

Když pečlivě zvažují, nenajdu jediný spolehlivý rys, který jednoznačně odděluje bdělost od snu. Jak si člověk může být jist, že celý jeho život není sen?

Rozum nám nikterak nediktuje, že to, co vidíme nebo si představujeme, je pravdivé.

Věnujeme-li příliš mnoho času cestování, stáváme se konečně cizinci ve vlastní zemi.

Je možno, že se mýlím, a že to, co pokládám za zlato a dia­manty, je jen trochu mědi a skla.

Duše zvířat je stejné podstaty jako duše naše.

Je to spíše zvyk a příklad, co nás přesvědčuje, než nějaké jisté poznání.

Tělo je ze své přirozenosti vždy dělitelné, zatímco mysl je naprosto nedělitelná.

Jsem substance, jejíž všechna podstata čili přirozenost je toliko myšlení, a jež ke své existenci nepotřebuje žádné místo ani nezávisí na žádné hmotné věci.

Odkud víme, že myšlenky, při­cházející ve spánku, jsou klamnější než ty druhé, uvážíme-li, že často jsou stejně živé a výrazné?

Boží díla bychom neměli posuzovat jednotlivě, ale jako celek.

Nedůvěřuji téměř nikdy prvním myšlenkám, jež mne napadnou.

Nepřijímám nikdy žádnou věc za pravdivou, již bych s evidencí jako pravdivou nebyl poznal.

Je dobré vědět něco o mravech rozličných národů, abychom zdravěji posuzo­vali své, a abychom se nedomnívali, že všechno, co je proti našim zvykům, je směšné a nerozumné; což činí obyčejně ti, kteří nic ne­viděli.

Přirozenost duchovní je rozdílná od tělesné.

Ačkoli logika obsa­huje vskutku mnoho pravidel velmi pravdivých a velmi dobrých, je mezi nimi přimíšeno tolik jiných buď škodlivých, nebo zbytečných.

Vědět je dokonalejší než pochy­bovat.

Při pravdách poněkud nesnadno poznatelných, protože je mnohem pravděpodobnější, že je spíše na­lezl jediný člověk než celý národ.

Ti, kteří mají nejpěknější nápady a kteří je dovedou vyjádřit nejozdobněji a nej­půvabněji, byli by nejlepšími poety, i kdyby neznali pravidla poetiky.

Týž člověk, s týmž rozumem, byv vychován od svého dětství mezi Francouzi nebo Němci, stává se jiným, než kdyby byl vždy žil mezi Číňany nebo Kanibaly.

Ti, kteří se osmělují dávat předpisy, musí se pokládat za obratnější těch, jimž je dávají, a chybí-li v nejmenším, jsou pro to hodni důtky.

Nemohu vnímat smysly, ale výhradně myslí.

Největší duše jsou schopny největších neřestí právě tak jako největších ctností.

I nepravdivá stvořená idea se skládá z pravdivých, jednodušších částí.

Stát je mnohem lépe řízen, má-li jen velmi málo zákonů, jež jsou velice přísně zachovávány.

Nemůže být nic tak vzdáleného, aby se toho nakonec nedosáhlo, ani tak skrytého, aby to nebylo objeveno.

Nelze zpochybnit jen dvojí – že jsem a že myslím.

Kdo přestal milovat ženu, tomu je láska k jedné ženě málo.

Žít a nefilosofovat je jako mít zavřené oči a nikdy se ani nepokusit je otevřít.

Nechť spíme anebo bdíme, nikdy se nemáme dát přesvědčit ničím jiným než evidencí svého rozumu.

Dal bych všechno, co vím, za polovinu toho, co neznám.

Protože se rodíme jako děti a rozličně jsme soudili o smyslových věcech, dříve než jsme dosáhli plného užívání rozumu, jsme odváděni od poznání pravdy mnoha předsudky. Těchto předsudků se můžeme zbavit, jak se zdá, jen tak, že budeme jednou v životě pochybovat o všem, v čem nalezneme sebemenší podezření nejistoty.

Volá-li kdo kdo smrt na pomoc, když cítí velké bolesti, svědčí to spíše o selhání jeho rozumu než o dobře uváženém rozhodnutí.

Četba dobrých knih je jako hovory s těmi nejpočestnějšími lidmi z minulého století.

Velké duše mají tak silné a mocné uvažování, že i když mají velké vášně, a dokonce často prudší, než u běžných lidí, jejich rozum zůstává stále pánem a působí, že jim i zármutky slouží a přispívají k dokonalé blaženosti jejich života.

Myslet znamená chápat, chtít, zaujímat postoj neboli soudit, představovat si a smyslově vnímat.

Zdravý rozum je patrně ta nejlépe rozdělená věc na světě, neboť každý si myslí, že jej má dost, a ani ti, kdo jsou v jiných věcech nejvíce nenasytní, vůbec netouží mít jej víc než mají.

Myslím, tedy jsem.

Bůh nestvořil svět, nýbrž pouze jeho iluzi.