Po čtyřicítce je už každý zodpovědný za vzhled své tváře.

Kde je nouze o ženské, tam stoupají chtíče na úkor estetických požadavků.

Stáří je zatím něco, co se přihodilo jiným ženám.

Starý slon ví, kde hledat vodu.

Někteří lidé, dokonce i inteligentní, tvrdí, že násilí může být krásné. Nedovedu to pochopit, vždyť jsou jen krásné okamžiky toho druhu nepociťuji jako krásné nikdy.

Ženy umějí zachovat jen jedno tajemství – svůj věk.

Stárnout začínáme, jakmile rezignujeme na mládí.

Mladí lidé si myslí, že peníze jsou to nejdůležitější na světě. Když zestárnou, vědí to jistě.

Skoro každý stárnoucí mužský začne psát paměti, ale málokterý je dopíše.

Nevěř nikomu, komu je nad třicet.

V mládí ženy milujeme, ve stáří jim rozumíme.

Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o tom!

Zestárnout není umění – umění je to snést.

Stará budu teprve tehdy, až nedostanu muže, po němž zatoužím.

Každá ženská je krásná, jen o tom ještě neví!

Nikdo nemiluje život tak, jako starý člověk.

Vkus se tříbí věkem. Před čtyřiceti lety se mi stávalo, že jsem se vdala za muže, které bych dnes nepozvala ani na oběd.

Na Tokiu je nejkrásnější McDonald. Na Stockholmu je nejkrásnější McDonald. Na Florencii je nejkrásnější McDonald. Peking a Moskva ještě nic krásného nemají.

Není žádné umění být mladý, když je nám dvacet čtyři let.

Není nic snadnějšího než psát paměti ve věku, kdy už si člověk skoro nic nepamatuje.