Politická strana je organizace pudu hromadnosti, jenž je prastarým pudem mužským; proto je zcela přirozeno, že ženy vstupují nesrovnatelně méně do politických stran než mužští. Politická strana je význačně mužský útvar; politika stranictví je mužská politika.

Ženy chtějí, abys měl rozum jen proto, aby tě o něj mohly připravit.

Tak to bylo o prsa korejský ženy.

Se ženami vycházejí nejlépe ti muži, kteří vědí, jak se bez nich obejít.

Ženy jsou důležitým spolutvůrcem toho, čemu se říká kulturnost srdce. Ony nás nutí uchovat si mužství, čímž nemyslím označení pohlaví, nýbrž kvalitu charakteru.

Žena se má vdát spíše za toho, kdo ji miluje, než za toho, koho miluje ona.

Každá domněnka může býti milejší nežli život, k němuž láska zdá se tak silná a tak přirozená.

Nechci jít ven bez make-upu. Já jsem žena, víte.

Současná věda je založena na filozofii materializmu, která tvrdí, že veškerá realita je materiál nebo fyzikální jev.

Žena je jako kniha, a ať dobrá či špatná, musí se nejdříve líbit svým titulním listem.

Žena mluví raději o lidech, muž mluví raději o světě a člověčenství.

Ženy jsou korouhvičky, které se nezastaví, dokud nezrezivějí.

Sen ženy: mít nohu malou a žít na velké.

Láska je složena z jediné duše obývající dvě těla.

Sto mužů může vytvořit tábor, ale jenom jedna žena může vytvořit domov.

Jakmile žena dospěje k myslícímu sebeuvědomění, její první myšlenkou jsou nové šaty.

Po všechna staletí každého věku, za všech poměrů, potvrdili všichni, kteří v životě něco dokázali, že Světlo je tím nejvyšším – že Světlo je všude – že ve Světle jsou obsaženy všechny věci.

Zamilovaný, bohatý a nachlazený to před ostatními neutají.

Moderní žena obléká oblečení, ale oblečení neobléká ji.

Hojnost, nespoutanost a dostatek, jsou naším přirozeným stavem. Stačí osvěžit v paměti to, co už známe.

Fašismus je anonymní společnost nespokojených a odmítnutých s omezeným ručením k výrobě politických báchorek a lupičských historek.

Přistoupím na jakoukoli filozofii, jen když je svlažena dobrým vínem.

Příroda tomu chtěla, aby ženy byly našimi otrokyněmi … ony jsou naším vlastnictvím, ne my jejich. Patří nám, stejně jako stromy plodící ovoce patří sadaři. Co je to za šílenou myšlenku požadovat rovnoprávnost pro ženy. Ženy nejsou nic jiného, než stroje na výrobu dětí.

Každá žena má v sobě kus magie, kterým dokáže proměnit každodennost v kouzelný tanec života.

Cizoložství je vlastně krádež, uchvácení cizího těla. V takových chvílích téměř každá žena vyzrazuje nejskrytější tajemství svého manžela, jenž jej olupuje o to nejlidštější tajemství jeho síly nebo jeho sladkosti.

Nejsou ženy nedostupné, jenom chtějí zvýšit vstupné.

V Apokalypse se mluví o koních, že mají sílu v tlamách a zadcích. Co je v Apokalypse řečeno o koních, možno ve skutečnosti říci též o ženách.

Muž a žena jsou dvě poloviny, které spějí k tomu, aby vytvořily celek.

V touze je obsažena mechanika jejího naplnění.

Žádná žena ať nevěří mužovým přísahám.

Žena, která nemůže najít svůj mužský ideál, by se měla podívat do zrcadla, zdali stojí za to, aby se stala ideálem nějakého muže.

Žena vyvažuje muže.

Když nadřízený prosí, těžko odmítneš.

Pozor na inženýry – začnou šicím strojem a skončí atomovou pumou!

Je jen jeden způsob, jak zacházet se ženami. Bohužel ho nikdo nezná.

Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.

Chtěl bych ve skutečnost uvést definici štěstí, kterou jsem někde, nevím už kde, četl, a jež má čtyři podmínky: Život v přírodě, láska ženy, oproštění od ctižádosti a vytváření nové krásy.

Neříká se neprávem, že žena je mužovou polovicí, neboť ženatý muž je už jen polovinou muže.

Psychologická i fyziologická mašinérie lásky je tak složitá, že v jistém údobí života musí se mladý muž soustředit téměř výhradně na pouhé její zvládání a uniká mu pak vlastní obsah lásky – žena, kterou miluje.

Muž žárlí, když miluje, žena i když nemiluje.

Ženy stejně jako děti jsou ovšem prazvláštní prevíti: chovají se v životě tak, jak se jim samým zlíbí, a přitom vyžadují, aby je člověk věčně jen laskal a chválil.

Stáří je zatím něco, co se přihodilo jiným ženám.

Žena je lidské stvoření, které se obléká, žvatlá a svléká.

Žena, která vidí na muži krásnou látku, odmyslí si toho muže. Muž, který vidí krásnou látku na ženě, odmyslí si tu látku.

Neomezená moc svádí panovníka tak samozřejmě jako mladíka víno a ženy, soudce úplatky, starce lakota a ženy marnivost.

Počet rozdílných znaků je jedním z nejdůležitějších měřítek v rozhodování, zda dvě formy mají být zařazeny jako druhy nebo jako odrůdy.

Žena vám odpustí všechno, jen to ne, že ji nechcete.

Žena je osudově sugestivní. Žije v jiném životě než ve svém vlastním, žije v našich představách, a neustále je zneklidňuje a oplodňuje.

Ženy jsou pro mne vzduch, ale bez vzduchu se nedá žít.

Když je třeba udělat v životě důležitý krok, ptá se muž, co má říci. Žena, co si vezme na sebe!

Moje žena byla především nezralá. Když jsem třeba byl ve vaně a ona přišla domů, potápěla mi lodičky.

Kdyby tak bylo možné padnout do náruče ženy, a přitom se nedostat do jejich rukou.

Můj milostný život je děsivý – naposledy jsem byl uvnitř ženy při návštěvě Sochy svobody

Některé ženy jsou stvořeny k tomu zanechat jednoho dne po sobě šťastného vdovce.

Když si žena vezme svého přítele, ztratí ho a získá špatného manžela.

Je rozdíl, nabízí-li žena přátelství bývalému nebo příštímu milenci.

Nikde nevidím nikoho, kdo by si manželstvím polepšil. Všichni moji ženatí vrstevníci jsou plešatí a nespokojení.

Přátelství a příbuzenství, dokonce i mravnost a lidskost se nezastaví – jak praví řecké přísloví – před oltáři, ale před žokem peněz a ženami: lidé se pak stávají divochy a bestiemi.

Ženy jsou andělé, když se o ně ucházíme.

Schopnost měnit formu je vrozená vlastnost vědomí.

Všechna náboženství = všechny ženy.