Dějiny světa jsou kronikou zkázy.

Dějiny jsou to, co se událo a co se stále a znovu děje.

Dějiny každého života jsou dějinami krachu.

Dějiny píší vítězové.

Je tomu tak a dějiny minulých století o tom vydávají svědectví: Pouze dodržování křesťanských zásad může zachránit lidstvo před úpadkem do barbarství anebo, lépe řečeno, dokonce před sebezničením.

Příroda je stále nekonečně populárnější než dějiny.

Dějiny nejsou odrazem Boží vůle, a proto jejich běh může a měl by být změněn.

Buržoazie všecko proměňuje ve zboží, tedy i dějepisectví. Patří k její povaze, k podmínkám její existence, že všechno zboží falšuje. Zfalšovala tedy i dějiny. A nejlépe se platí taková dějepisná díla, ve kterých je historie nejlépe zfalšována v zájmu buržoazie.

I dějiny mívají prázdniny.

Dějiny jsou plné příkladů věrnosti psů, nežli přátel.

Existuje filozofie a existují dějiny, neexistuje však filozofie dějin.

Dějiny přírodních věd jsou plné příkladů, že z nejbláznivějších nápadů klíčí geniální myšlenky.

Všecky dějiny jsou dějiny stran.

Stud, stud, stud – to jsou dějiny lidstva.

První generace vytváří, druhá je spravuje, třetí studuje dějiny umění a čtvrtá zpustne docela.

Dějiny se dělají tak, že konečný výsledek vyplývá vždy z konfliktů mnoha jednotlivých vůlí… Neboť co chce jeden, je mařeno druhým, a z toho vychází něco, co nikdo nechtěl.

Já totiž jsem toho názoru, že dějiny naší doby se zachovávají přesněji na deskách, než v historických knihách.

Devatenácté století vynalezlo něco nespoutanějšího než páru a elektřinu, totiž dějiny.

Kdyby se praobyvatel jeskyně uměl smát,dějiny by se vyvíjely jinak.

Dějiny člověka jsou dějinami pojmů, o které postupně rozšířil své znalosti.

Miluji ženy s minulostí, neboť věřím, že dějiny se opakují.

Kdyby se praobyvatel jeskyně uměl smát, dějiny by se vyvíjely jinak.

Každý národ si musí být vědom toho, že si z valné části rozhoduje o svém osudu sám. Nemůže si toho být ovšem vědom, pakliže své dějiny nezná a nebo je zná pouze povrchně.

Lidé mají takové dějiny, jaké si zaslouží.

Dějiny názorů člověka nejsou ničím jiným než dějinami jeho omylů.

Dějiny světa bohužel nejsou, jak se většinou podávají, jen dějinami lidské odvahy, nýbrž dějinami lidské zbabělosti.

Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.

Dějiny lidstva jsou jedna řada ztracených příležitostí, které člověk propásl svou krátkozrakostí, tou věčnou vnitřní lehkovážností, která je jeho údělem.

Láska je příjemnější než manželství z téhož důvodu, proč jsou romány zábavnější než dějiny.

Už dnes jsou dějiny jen tenká šňůrka pamatovaného nad oceánem zapomenutého, ale čas kráčí a přijde doba vysokých letopočtů, jež nezvětšená paměť jednotlivcova nebude vůbec s to pojmout; celá staletí a tisíciletí budou z ní proto vypadávat, staletí obrazů a hudby, staletí objevů, bitev, knih, a bude to zlé, protože člověk ztratí ponětí o sobě samém a jeho historie, nepojmutelná, neobsáhnutelná, se scvrkne do několika schematických smyslu zbavených zkratek.

Světové dějiny nejsou nic víc než různé odstíny několika málo metafor.

Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.