Dějiny lidstva jsou jedna řada ztracených příležitostí, které člověk propásl svou krátkozrakostí, tou věčnou vnitřní lehkovážností, která je jeho údělem.

První generace vytváří, druhá je spravuje, třetí studuje dějiny umění a čtvrtá zpustne docela.

Dějiny jsou to, co se událo a co se stále a znovu děje.

Dějiny nejsou odrazem Boží vůle, a proto jejich běh může a měl by být změněn.

Každý národ si musí být vědom toho, že si z valné části rozhoduje o svém osudu sám. Nemůže si toho být ovšem vědom, pakliže své dějiny nezná a nebo je zná pouze povrchně.

Už dnes jsou dějiny jen tenká šňůrka pamatovaného nad oceánem zapomenutého, ale čas kráčí a přijde doba vysokých letopočtů, jež nezvětšená paměť jednotlivcova nebude vůbec s to pojmout; celá staletí a tisíciletí budou z ní proto vypadávat, staletí obrazů a hudby, staletí objevů, bitev, knih, a bude to zlé, protože člověk ztratí ponětí o sobě samém a jeho historie, nepojmutelná, neobsáhnutelná, se scvrkne do několika schematických smyslu zbavených zkratek.

Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny.

Příroda je stále nekonečně populárnější než dějiny.

Miluji ženy s minulostí, neboť věřím, že dějiny se opakují.

I dějiny mívají prázdniny.

Já totiž jsem toho názoru, že dějiny naší doby se zachovávají přesněji na deskách, než v historických knihách.

Dějiny světa jsou kronikou zkázy.

Lidé mají takové dějiny, jaké si zaslouží.

Kdyby se praobyvatel jeskyně uměl smát, dějiny by se vyvíjely jinak.

Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.

Dějiny světa bohužel nejsou, jak se většinou podávají, jen dějinami lidské odvahy, nýbrž dějinami lidské zbabělosti.

Kdyby se praobyvatel jeskyně uměl smát,dějiny by se vyvíjely jinak.

Dějiny přírodních věd jsou plné příkladů, že z nejbláznivějších nápadů klíčí geniální myšlenky.

Všecky dějiny jsou dějiny stran.

Stud, stud, stud – to jsou dějiny lidstva.

Dějiny názorů člověka nejsou ničím jiným než dějinami jeho omylů.

Dějiny člověka jsou dějinami pojmů, o které postupně rozšířil své znalosti.

Devatenácté století vynalezlo něco nespoutanějšího než páru a elektřinu, totiž dějiny.

Je tomu tak a dějiny minulých století o tom vydávají svědectví: Pouze dodržování křesťanských zásad může zachránit lidstvo před úpadkem do barbarství anebo, lépe řečeno, dokonce před sebezničením.

Dějiny jsou plné příkladů věrnosti psů, nežli přátel.

Existuje filozofie a existují dějiny, neexistuje však filozofie dějin.

Světové dějiny nejsou nic víc než různé odstíny několika málo metafor.

Dějiny se dělají tak, že konečný výsledek vyplývá vždy z konfliktů mnoha jednotlivých vůlí… Neboť co chce jeden, je mařeno druhým, a z toho vychází něco, co nikdo nechtěl.

Buržoazie všecko proměňuje ve zboží, tedy i dějepisectví. Patří k její povaze, k podmínkám její existence, že všechno zboží falšuje. Zfalšovala tedy i dějiny. A nejlépe se platí taková dějepisná díla, ve kterých je historie nejlépe zfalšována v zájmu buržoazie.

Dějiny každého života jsou dějinami krachu.

Láska je příjemnější než manželství z téhož důvodu, proč jsou romány zábavnější než dějiny.

Dějiny píší vítězové.