Pokora je skromnost duše, lék proti pýše.

Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.

Myšlení je řeč, kterou vede duše sama se sebou o zkoumaném předmětu.

Vyhodili mě ze školy, protože jsem podváděl při zkoušce z metafyziky. Nahlížel sem do duše svýho souseda.

Duše jsou stejně smrtelné jako těla.

Buďte silní, bez teorií a násilností, a všechny slabé duše se k vám budou obracet jako rostliny ke světlu.

Celá příroda je sourodá a duše poznala všechny věci.

Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte s s nimi.

Zajímají mě takové věci jako vzpoura, zmatek, chaos – hlavně činnosti, u kterých se zdá, že nemají žádný smysl. Zdá se mi, že je to cesta ke svobodě… Spíš, než abych začal od vnitřku, začnu od vnějšku a dosáhnu duševního prostřednictvím fyzického.

Ženské duše, jež jsou schopny vložit nekonečnost do lásky, to jsou andělské výjimky. Vznešené velké vášně jsou řídké jako mistrovské dílo.

Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou.

Láska jsou dvě těla a jedna duše, dvě srdce a jeden tlukot.

Člověk se rodí jen jednou, aby se pak ještě rodil zvolna, dobývaje sebe sama klikatě i v prudkých nárazech, pokud mu zbývají čerstvé a nenasycená smysly a duše potřebná k růstu.

Nejvyšší dobro je duše těšící se ze ctností a pohrdající náhodným.

Láska je souzvuk potřeby a citu, manželské štěstí je výsledkem naprosté duševní shody obou manželů.

Boh je priateľom mlčania. Všimnite si, že príroda, stromy, rastliny a kvety rastú v tichu. Všimnite si, ako sa nebo, slnko a mesiac nečujne pohybujú. Aj my potrebujeme byť ticho, aby sme sa mohli dotknúť duše.

Co je přítel? Jedna duše ve dvou tělech.

Hřích je jistý špatný stav duše, kdežto zločin je jistý špatný průběh věci. Jsou těžké hříchy, jež nejsou těžkými zločiny, a naopak.

Hýčkejte své vize a své sny, jako by to byly děti vaší duše, náznaky cílů, kterých nakonec dosáhnete.

Modlitba byla vynalezena pro lidi, které vlastně nikdy nenapadají žádné myšlenky a kteří neznají povznesení duše…

Láska je vážná duševní choroba.

Jen jeden div je větší než moře, a tím je nebe. Jen jeden div je větší než nebe, a tím je nitro lidské duše.

Mládí není období života, ale duševní stav.

Velká duše musí dát bolesti větší prostor než malá.

Zvyk nalézati ve všem všudy jen směšnou stránku je nejspolehlivějším příznakem duše mělké – neboť směšné leží vždy na povrchu.

V rohu map z 15. století bývá prázdný prostor bez tvaru a jména, kde jsou napsána tři slova: hic sunt leones. Onen temný kout je i v člověku. Vášně obcházejí a bouří kdesi v nás, a v tomto temném prostoru duše lze oprávněně říci: zde jsou lvi.

Kdo miluje, bezděčně se přizpůsobuje duši milovaného. Tak silně touží, aby ho nezranil, aby byl úplně takový jako on, že tajemnou a náhlou intuicí čte v hloubi jeho duše nepostřehnutelná hnutí.

Je to překrásný příběh – vyzařuje z něj duševní síla a je důkazem toho, že na této zemi se pořád ještě dá konat dobro. Domnívám se, že v normálním obchodníkovi se jen výjimečně projeví náhle tak humánní city a zároveň i velká moudrost a předvídavost, že impulzivně podnikne a dokáže provést takový čin, jaký jste udělal vy, pane Wintone, když jste si uvědomil, jaká nebezpečí hrozí těm dětem . Většina z nich by holocaust nepřežila. Vy jste zorganizoval a pak i uskutečnil jejich transport na Západ. A je obdivuhodné, jak jste tehdy pochopil, co je třeba udělat.

Kdyby se otevřela srdce tyranů, bylo by vidět, jak jsou rozervaná a samá rána, protože duše je rozdírána krutostí, požitkářstvím a špatnými úmysly stejně jako tělo důtkami.

Oko – do duše okno.

Intelektuál je člověk, který vyjadřuje prosté věci složitým způsobem. Umělec je člověk vyjadřující složité věci jednoduše.

Řeč je duše a vědomí národa.

Svět dítěte je plný nevinnosti a čistoty, ale postupně vykročíme na cestu, dlážděnou lží a proradností, a když dozrajeme, jsme staří – nejen tělesně, ale i duševně.

Žádné odstranění chudoby, žádná organisace práce nezachrání lidstvo od nenormálnosti, a tudíž také od provinilosti a zločinu. Zlo se skrývá v lidstvu hlouběji, než předpokládají lékaři socialisté a v žádné organizaci společnosti se nevyhnete zlu; nenormálnost a hřích vyplývají z duše lidské samy.

Řeč je sama duše a kultura národa. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního.

Mladosť nie je obdobie života, ale duševný stav.

Nemůžete se jednoduše zeptat zákazníků, co chtějí, a pak se to pokusit sestavit. V době, kdy to budete mít hotové, už budou chtít něco jiného.

Či v pergamene sväté žriedlo, či smäd duše zaženie? Nie, navždy budeš smädom trpieť, kým z teba prameň nevyvrie.

Duše člověka podobá se vodě: s nebe přichází, k nebi stoupá, a zase musí padnout k zemi, kroužíc věčně.

Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada volna rozežene každý smutek.

Duše napomáhá tělu. Je to jediné ptáče, které podpírá vlastní klec

Největší chybou lékařů je, že se snaží léčit tělo, aniž by léčili duši. Přitom tělo a duše jedno jsou. Nelze je léčit odděleně.

Ženská duše stále potřebuje milovat a být milována.

Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. „Pamatuješ se, Pepo, na tu naši lavičku? Víš tam v našem lese, co jsme tenkrát šli?“ Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to jejich!

Prohlašuji, že láska k lidstvu je dokonce zhola nesmyslná, nepochopitelná a nadobro nemožná, bez současné víry v nesmrtelnost lidské duše. Víra v nesmrtelnost lidské duše jest jediné zřídlo živého života na zemi – života, zdraví, zdravých úsudků a závěrů.

Mnoho může síla duše, mnoho víra, mnoho naděje, ale všechno zmůže jedině láska.

Je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla a tělo bez duše.

Kdo platí pokutu, je zbavován špatnosti své duše.

Šťastná je jen duše, která miluje.

Zkušeností nazýváme jednoduše své chyby a omyly.

Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše.

Hudba a rytmus nacházejí cestu k nejskytějším místům duše.

Učitel má být v některém koutě své duše věčným chlapcem, solidárním s tím mládím, které je mu svěřeno, ale takovým věčným dítětem má být i každý otec a matka.