Friedrich Nietzsche citáty

Leckterá duše nebude nikdy odkryta, ledaže dříve bude vynalezena.

Vaše práce budiž bojem, váš mír budiž vítězstvím!

Ve zlobě se setká zpupný a slaboch. A nerozumějí si.

Může mlčet a tiše sedět, jen kdo má šíp a luk: kdo nemá, vadí se a breptá.

Člověk je jako strom. Čím více chce do výše a jasu, tím silněji tíhnou jeho kořeny do země dolů, do temna, do hlubin do zla.

Je vždy něco bláznovství v lásce. Ale také vždy něco rozumu v bláznovství.

Nikoli hněvem, leč smíchem se zabíjí.

Naučil jsem se chodit: oď té doby si nebráním v běhu.

Jsme všichni dohromady oslové a oslice a máme vzít pěkně na sebe svůj náklad.

Motýl i bublina i co se jim podobá mezi lidmi, ví o štěstí nejvíce.

Kdysi duch byl bohem, pak se stal člověkem.

Starší je radost ze stáda než radost z já.

Dnes lidé jsou kamarády: kéž by byli přáteli!

V ženině lásce je nespravedlnost a slepota ke všemu, čeho nemiluje.

Ve svém příteli měj svého nejlepšího nepřítele.

Kdo málo má majetku, tím méně je majetkem jiného.

Zdaž není lépe, dostati se do rukou vrahovi než do snů vilné ženy.

Žena málo se vyzná ve věcech cti.

Svou ženu však i nejlstivější kupuje v pytli.

Muž nechť se bojí ženy, která miluje: tu jest ochotna ke každé oběti a vše ostatní je pro ni bezcenné.

I Bůh má své peklo: tím jest jeho láska k lidem.

To raději už páchat zlo než myslit přikrčeně!

Stud, stud, stud – to jsou dějiny lidstva!

Lidé si nejsou rovni.

Z hloubi duše miluji pouze život – a věru, nejvíce tehdy, když ho nenávidím!

Musíš-li sluhou býti, hledej, komu tvá služba nejlépe prospěje!

Jen kde je život, je také vůle: nikoli však vůle k životu, nýbrž – tak já tě tomu učím – vůle k moci!

Rozkazovati je těžší než poslouchati.

Ztracen budiž nám den, kdy ani jedinkráte se netančilo!

Často je více statečnosti v tom, když potlačíš svůj hněv a svého soka míjíš: proto, aby ses uchoval pro důstojnějšího nepřítele!

Nechej svět starati se o svět! Ani prstu proti němu nezvedej!

Je moudře zařízeno, že na světě mnoho věcí nelibě páchne.

I nejlepší člověk je cosi, co musí býti překonáno!

Smělé má srdce, kdo bázeň zná, ale bázeň zkrotí.

Všechno jest jedno, nic nemá ceny, svět je bez smyslu, vědění rdousí!

Soucit je dotěrný.

Mír máte milovati jakožto prostředek nových válek, a krátký mír více než dlouhý!

Dobré jest jen to, co malí lidé dobrým zvou a co schvalují.

Raději býti bláznem na vlastní vrub než mudrcem podle cizího dobrozdání!

Čert není nikdy tam, kde by měl býti: po každé přijde pozdě, ten prokletý pidimuž s koňskou nohou!

Neschopnost ke lži však dávno ještě není láskou k pravdě.

Kdo neumí lháti, neví, co je pravda.

Lépe než muž rozumí dětem žena, ale muž je více dítětem nežli žena.

Žij každý den svého života, jako by byl první a jako by byl poslední.

Stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoli mluví, lže – a cokoli má, ukradl.

Vzpoura – toť vznešenost otroků.

Na kolena neklesají jen ti, kďož mají dlouhé uši a krátký zrak!

Často sedí na trůně bahno – a často též trůn na bahně.

Příliš dlouho skrýval se v ženě otrok a tyran. Proto žena posud není schopna přátelství: zná pouze lásku.

Nejsi kamenem, ale již tě vyhlodalo množství krůpějí.

Vaše láska k bližnímu je vaše špatná láska k vám samým.

Kdo hledá, sám se lehce ztratí. Každé osamocení jest provinění.

Nejhorší nepřítel, s kterým se můžeš setkati, budeš vždy sám sobě.

I nejlepší láska má ve svém kalichu hořkost.

Mnoho lidí umírá příliš pozdě, a někteří příliš záhy.

Kdo má cíl a dědice, chce smrti své v pravý čas pro cíl a dědice.

Bezzubá ústa již nemají práva na každou pravdu.

Život – dlouhá to smrt.

Všechno, co se činí z lásky, děje se mimo dobro a zlo.

To nechť je vaší ctí – vždy milovat, než jste milování a nikdy nebýt těmi druhými.