„Vědy je zapotřebí. Ale kdyby Newton ležel někde jinde a nepadla mu na nos ta hruška, nebo co to bylo, a neupozornila ho na to, že je taky přitažlivost zemská, tak by ta přitažlivost byla dál. On by ji neobjevil. Objevil by ji někdo jinej. Za minutu dvacet, nebo za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl! Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší! Protože umění je komunikace.“

Podle Wericha jsou vědy nezbytné pro objevování a pochopení přírody a světa kolem nás. Werich připomíná příběh Isaaca Newtona, který objevil zákon gravitace poté, co mu na nos spadlo jablko. Tímto incidentem byl Newton upozorněn na existenci přitažlivosti zemské. Werich naznačuje, že pokud by se toto jablko nestalo, někdo jiný by objevil tento zákon, buď za minutu dvacet nebo za sto let. To znamená, že objevy ve vědě jsou nevyhnutelné a budou se dít dříve nebo později.

Poté Werich přechází k umění a vysvětluje, že kdyby William Shakespeare nenapsal své slavné dílo Hamlet, nikdy by neexistovalo. Werich zdůrazňuje význam velkých umělců a jejich děl pro naši kulturu a společnost. Podle něj jsou umělci komunikátory, kteří nám skrze svá díla předávají myšlenky, pocity a zkušenosti. Bez uměleckých děl bychom byli obohacováni mnoha emocemi a inspirací méně.

Celkově Werichova myšlenka spočívá v tom, že vědy a umění jsou neoddělitelnou součástí lidského rozvoje. Vědy nám pomáhají pochopit svět a objevovat nové vědomosti, zatímco umění nám přináší emocionální a intelektuální podněty. Oba tyto obory jsou nezbytné pro naši společnost a přispívají k našemu osobnímu a kulturnímu růstu.