„Knihy nezřídka mluví o knihách, neboli jako by rozprávěly mezi sebou.“

Knihy nezřídka obsahují nejen příběhy a informace, ale také odkazy na jiné knihy. Můžeme se setkat s odkazy na literární díla v podobě citátů, narážek či přímých zmínek. Tato praxe je známá jako intertextualita a představuje dialog mezi různými literárními díly.

Význam citátu „Knihy nezřídka mluví o knihách, neboli jako by rozprávěly mezi sebou“ spočívá v tom, že knihy nejsou izolovanými entitami, ale jsou součástí širšího literárního kontextu. Autor knihy může využít citáty z jiných děl k obohacení svého textu, ke zvýraznění určitého tématu nebo k navázání na literární tradici.

Citace z jiného díla může také sloužit jako jakýsi literární klíč, který čtenáři umožňuje porozumět hlubšímu významu textu. Přítomnost citátů může odkazovat na určité literární proudy, školy nebo autory, čímž vytváří spojení mezi různými literárními díly a vytváří tak literární dialog.

Tím, že knihy „mluví o knihách“, se literatura stává nekonečnou konverzací mezi autory, jejich díly a čtenáři. Citace vytvářejí jakýsi literární řetězec, který propojuje minulost a současnost, a umožňují tak bohatší a hlubší porozumění literárnímu textu. Knihy tak žijí i po skončení jejich četby a jejich obsah se rozšiřuje o další texty, s nimiž se spojují v neustávajícím dialogu.