Albert Camus citáty

Když jde člověk pomalu, lehko si užene úpal.

Člověk si jednou zvykne na všechno.

Vinné svědomí se musí přiznat a umělecké dílo je přiznání.

Člověk nemůže být vždycky jen rozumný.

Někdy se člověk domnívá, že má jistotu, a ve skutečnosti mu jistota chybí.

Jak už jednou člověk umírá, otázka jak a kdy ztrácí význam.

Člověk nikdy není nešťastný ve všem všudy.

Stáří se vyhojit nedá.

Nikdo toho nemá na svědomí tolik, aby mu Bůh neodpustil.

Ironické filosofie produkují naléhavá díla.

Nic nemá na světě takovou cenu, abychom se kvůli tomu mohli odvrátit od toho, co milujeme.

Nejhojněji obdaruje budoucnost ten, kdo všechno dává současnosti.

Pohrdám inteligencí znamená ve skutečnosti: „Nemohu snést své pochybnosti“.

V hĺbke zimy som konečne pochopil, že vo mne spočíva nepremožiteľné leto.

Svoje zásady by si človek mal šetriť pre veľké príležitosti.

Sloboda nie je odmena, ani vyznamenanie, ktoré oslavujeme pri šampanskom. nie je to ani darček, kazeta s maškrtami, po ktorých sa len zalizujeme. Ach, práve naopak, je to hrdovisko, diaľkový beh… úmorný, a v plnej osamelosti.

Neexistuje sloboda bez vzájomného porozumenia.

Nebyť milovaný, to je smola, ale nemilovať, to je nešťastie.

Najbohatšie obdaruje budúcnosť toho, kto všetko dáva súčasnosti.

Ľudia majú dvojakú tvár: nemôžu milovať bez toho, aby pritom nemilovali sami seba.

Láska zo súcitu, to je rana z milosti.

Je hanba pre človeka, že má byť šťastný sám.

Istota, že sme inteligentnejší než tí ostatní, je povážlivá už preto, lebo to isté si okrem nás myslí veľa hlupákov.

Pravá svoboda neexistuje bez vzájemného porozumění.

Ušlechtilé činy mají tak velkou cenu proto, že jsou řídké.

Nemáme čas být sami sebou. Máme jen čas být šťastni.

Nad lidskou ctí není nikdo.

Chceš-li být filosofem, piš romány.

Revoluce se mohou prosadit násilím, ale udržet se mohou jedině dialogem.

Revoluce, která se odloučí od cti, zrazuje své počátky, protože ty patří do oblasti cti.

Snažší je dosáhnout úspěchu, obtížnější je si ho udržet.

Žít znamená ověřovat.

Novinář je spisovatel současnosti.

Dnes nemáme filozofy, jenom komentáře.

Vše, co není v lásce posvátný ceremoniál, je zvrhlá orgie těla a ducha.

Velká bída tvůrce začíná ve chvíli, kdy je uznán jeho talent.

Nemáme čas býti sami sebou. Máme jen čas být šťastni.

Vždyť ostatně nic, co nutí k výlučnosti, není správné. Osamocená krása končí ve šklebu, holá spravedlnost nakonec začne utlačovat.

Existuje pouze jediný případ čistého zoufalství. A to zoufalství člověka odsouzeného na smrt.

Rozum korumpuje srdce.

Jsou dvě pravdy a jedna z nich nesmí být nikdy vyslovena.

Své zásady by si člověk měl šetřit pro velké příležitosti.

Štěstí a absurdno jsou děti stejné země.

Všechny velké ctnosti mají absurdní tvář.

Pravé štěstí spočívá v radostech z vlastní povahy.

Lidé mají dvojí tvář: nemohou milovat bez toho, aby přitom nemilovali sami sebe.

Jsme stvořeni k tomu, abychom žili ve vztahu k druhým. Ale umíráme pouze za sebe.

Nejhojněji obdaruje budoucnost ten, kdo všechno dává přítomnosti.

Každý chce za každou cenu být nevinný, i kdyby proto musel obžalovat nebe i zemi.

Pochybnosti jsou naším osobním majetkem. Nikdy o nich nemluv, ať jsou jakékoliv.

Intelektuál je někdo, jehož mysl se má na pozoru.

To, co vytýkám křesťanství, je skutečnost, že se stalo doktrínou nespravedlnosti.

Běda mně, který jsem se opovážil přemýšlet.

Láska z milosti je vlastně jen ranou osudu ze soucitu.

„Žít a umřít před zrcadlem“, řekl Baudelaire. Nevěnuje se však dostatečná pozornost onomu „a umřít“.Žít, na to jsou všichni připraveni. Ale stát se pánem své smrti, to není jen tak.

Lidé si pořád myslí, že k sebevraždě má člověk důvod. Ale je docela dobře možné,že k ní má důvody dva.

Jistota, že jsme inteligentnější než ostatní, je povážlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců.

Na kráse bez ducha je cosi božského.

Láska ze soucitu je vlastně jen ranou z milosti.

Uprostřed zimy jsem v sobě objevil věčné léto.