„Žít a umřít před zrcadlem“, řekl Baudelaire. Nevěnuje se však dostatečná pozornost onomu „a umřít“.Žít, na to jsou všichni připraveni. Ale stát se pánem své smrti, to není jen tak.

Žárlivost přece nezačíná člověkem a taky jím nekončí. Začíná vzduchem, který milovaný člověk dýchá, a nikdy nekončí. Ani smrtí.

Šťasten kdo zemře dřív, než začne volat smrt, aby si ho vzala.

Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.

Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.

Šťasten, kdo zemře dříve, než sám začne volat smrt, aby si ho vzala.

Duše jsou stejně smrtelné jako těla.

Vědomí smrti v nás podnítí vůli k životu.

Sni, jako bys měl žít navždy. Žij, jako bys měl zemřít dnes.

Nebojím se zemřít. Jen chci být u toho, až se to stane.

Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít.

Veliká láska, láska bez výhrad, láska celého člověka k celému člověku, nemůže pominout léty ani smrtí.

Život – to je dlouhá smrt.

Nenávidím se a chci zemřít.

Kdo jednou prožil velkou lásku, ten je až do smrti šťastný, ale i nešťastný z toho, že se z ní vyléčil.

Nevěřím v posmrtný život. Ale pro jistotu si s sebou vezmu rezervní prádlo.

Přitažlivost filmu spočívá ve strachu ze smrti.

Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.

Smrt je nevyhnutelná vyústěním každého života.

Život vám dává jedinečnost, smrt vám ji ničí.

Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.

Smrt se neřídí našimi plány.

Jestlipak existuje posmrtný život? A pokud ano, rozmění mi tam dvacku?

Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven.

Nikto nevie, čo je smrť, a predsa sa jej všetci boja, akoby uznávali, že je najväčším zlom, i keď je pre človeka najväčším dobrom.

Pouze nesmrtelní básníci si mohou dovolit umírat mladí.

Čestná smrt je lepší než život v hanbě.

Příliš mnoho psů – zajícova smrt.

Všeho, čeho se dotkne láska, je záchraněno od smrti.

Ztratit lásku je strašné. Lže, kdo říká, že smrt je horší.

Statečnost míří ke hvězdám, strach ke smrti.

Tajemství lásky je větší než tajemství smrti.

Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt – DVA!

Mnoho psů – zajícova smrt.

Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti?

Smrt je lékem, který najdeme kdy chceme, ale máme ho užívat co nejpozději.

Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte s s nimi.

Smrť sa neriadi našimi plánmi.

Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti.

Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.

Existuje pouze jediný případ čistého zoufalství. A to zoufalství člověka odsouzeného na smrt.

Keby niektorý z bohov povedal: čomu dáš prednosť – žiť ďalej s tým, čo máš, alebo ihneď zomrieť, keby ti nemalo byť dožičené nadobudnúť ešte niečo väčšie, voľ radšej smrť.

Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti.

Poznal jsem, že všechno, co dělám, souvisí se smrtí.

Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.

Šedé vlasy jsou květy smrti.

Láska nás vedla ke smrti v téže chvíli.

Jsem pyšný na tyhle nádherné kapesní hodinky. Dědeček mi je prodal na smrtelné posteli.

Vládcové jsou smrtelní, stát však věčný.

Prohlašuji, že láska k lidstvu je dokonce zhola nesmyslná, nepochopitelná a nadobro nemožná, bez současné víry v nesmrtelnost lidské duše. Víra v nesmrtelnost lidské duše jest jediné zřídlo živého života na zemi – života, zdraví, zdravých úsudků a závěrů.

Co záleží na strachu z odmítnutí, na odkládání nějakého činu na jindy, když nejdůležitější ze všeho je žít naplno a s radostí? Teď jsem zavřený v rakvi a je příliš pozdě vrátit se zpátky a prokazovat odvahu, kterou jsem neměl.

Lenošení bez vzdělávání znamená smrt a hrob pro žijícího člověka.

Všechny srovnává smrt. Nerovni se rodíme, rovni umíráme.

Smrt se neřídí našimi plány.

Je zhola nemožné vnímat objektivně vlastní smrt a ještě přitom udržet melodii.

Smrt by měla být klidným přitakáním, láskyplným rozloučením se starými púřáteli, se světem. Neměla by v ní být obsažena ani stopa tragédie.

Smrť je liekom, ktorý nájdeme kedy chceme, ale máme ho použiť čo najneskôr.

Nemocnice jsou místa, kde se vás pokouší zabít bez udání důvodu. Chladná a odměřená krutost americké nemocnice není způsobována lékaři, kteří jsou přepracovaní, nebo jsou na smrt zvyklí a znudění. Její příčinou jsou lékaři, kteří dostávají maximální plat za minimální práci, a kteří sklízejí obdiv od nevzdělanců, jako kdyby to byli zdraví přinášející medicinmani. A přitom většinou nerozeznají vlastní chlupy na prdeli od zbytků celerové nati.

Lidé se bojí smrti ještě víc než bolesti. Je divné, že se bojí smrti.Život bolí mnohem víc než smrt. V okamžiku smrti je bolest u konce. Jo, myslím, že je to přítel.

Takový v smrti jsem, jak žil jsem dříve.

Pouze smrt končí válku.