Život – to je dlouhá smrt.

Cestování je život.

Kdykoli se člověk usměje, tím spíše pak, když se zachechtá, trochu si ten capart života nastaví.

Sni, jako bys měl žít navždy. Žij, jako bys měl zemřít dnes.

Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.

Muži podřizují lásku svému životu, kdežto ženy podřizují život své lásce.

Láska je smysl našeho života a jeho jediný cíl.

Duše jsou stejně smrtelné jako těla.

Nejšťastnější chvíle života jsou ty, které trávíme se svojí rodinou.

Humor je nejlepší náplast na rány života.

Smrt z nás všech dělá anděle a tam, kde kde měli ramena, nám dává křídla, hladké jako drápy havranů.

Živou bytost je možno zničit, ale mrtvou není možno vzkřísit. Proto nikdy nenič životy. Nezabíjej a nebuď příčinou zabíjení.

Nebojím se smrti. Celý život máme jít tak, abychom měli čistý stůl, stůl své duše.

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

Celý život jsem prožil jako obézní muž uvězněn v těle tlustého chlapa.

Láska ukazuje člověku cíl jeho života, rozum prostředky, jak jej uskutečnit.

Novina o smrti má křídla. Noc často nosí zprávy blízkým příbuzným.

Smrt se neřídí našimi plány.

Žádná smrt nemůže být zlá, které předchází život dobrý.

Prohlašuji, že láska k lidstvu je dokonce zhola nesmyslná, nepochopitelná a nadobro nemožná, bez současné víry v nesmrtelnost lidské duše. Víra v nesmrtelnost lidské duše jest jediné zřídlo živého života na zemi – života, zdraví, zdravých úsudků a závěrů.

Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že nezemřu.

Tři věci chci spatřit před svou smrtí, ale pochybuji, že uvidím alespoň jednu z nich, byť bych žil sebedéle: republikánsky uspořádaný a řádný život v našem městě, Itálii osvobozenou od všech barbarů a svět zbavený tyranie těch ničemných kněží.

Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí. A potom, k tomu všemu, mít tebe za družku a děti – je snad něco víc, po čem může toužit srdce muže?

Umění žít.To je to jediné, opravdu krásné umění, které jsme v moderní době vytvořili.Věřím, že kdyby alespoň jeden člověk mohl plně a cele využít svůj život, dát tvar každému citu, výraz každé myšlence, uskutečnění každému snu, světu by se dostalo takového svěžího, radostného podnětu, že bychom zapomněli na všechny choroby středověku, a vrátili se k helénskému ideálu.Ba možná k něčemu ještě jemnějšímu,bohatšímu než je ideál helénský.Doufám, že jednou najdeme ve svých srdcích tolik svobody a pravdy, že umění bude světem,v němž budeme žít, a každý bude umělcem.

Takový v smrti jsem, jak žil jsem dříve.

Nejsmutnější den mého života byl ten, kdy jsem si uvědomil, že svého tátu porazím skoro ve všem. Bart ten pocit zažil už ve čtyřech letech.

Volný čas je důležitější součást našeho života.

Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.

Smrt se neřídí našimi plány.

O mnoha lidech lze říci, že svou smrtí prospěli lidstvu víc, než svým životem.

Ztratit lásku je strašné. Lže, kdo říká, že smrt je horší.

Život je to, co se děje, když se zabýváme jinými věcmi.

Poezie života je láska.

Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.

Úspěch životní závisí od množství nejrůznějších vědomostí a zkušeností v mnohém oboru. Znáti jednu věc dokonale ze všech stran, oblíbiti si jenom ji, věřit v ni a věnovat se jí mozkem a srdcem vytrvale bez výhrad, s myšlenkou jenom na ni uléhat, s myšlenkou na ni vstávat, poznat vše, co ji podrývá půdu, co ji škodí, krátce soustřediti se – to jest cesta k úspěchu.

Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.

Pokud jsme přišli o všechno, včetně naději, život se stává ostudou, a smrt povinností.

Láska nás činí jen šťastnými, místo aby činila náš život radostný.

O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.

Vím, že je to nudné, ale musím říct, že si neumím představit svůj život bez kávy.

Zeptáš-li se, budeš 5 minut vypadat jako blbec. Nezeptáš-li se, budeš blbcem po celý život.

Pamatuj, že nikdo neztrácí žádný jiný život než ten, který teď žije, ani nežije žádný jiný život než ten, který nyní ztrácí.

Každý krok v životě je krokem ke smrti.

Důvěra je lepidlo života, je to nejdůležitější součást efektivní komunikace.

Čestná smrt je lepší než potupný život.

Rozhodně si nemyslím, že můj život je jako v pohádce.

Věčnost je Bůh života, není bohem smrti.

V životě dostaneš to, na co máš kuráž se zeptat.

Bojíme se jenom, že ztratíme to, co máme. Ten strach ale přejde, když pochopíme, že náš příběh a příběh světa psala táž Ruka.

Rozumný jedinec by se neměl bát smrti, neboť jde o přirozenou životní událost.

Být na světě je zábava, ale ani jeden den v životě neprojde, aby v něm nebylo do té zábavy přimícháno trošku bolesti, trápení a lítosti.

Manželství je rozhodnutí se pro nemravný život s jednou osobou.

Lidé se bojí smrti ještě víc než bolesti. Je divné, že se bojí smrti.Život bolí mnohem víc než smrt. V okamžiku smrti je bolest u konce. Jo, myslím, že je to přítel.

Život už pro mne není dobrý vtip, už mi nepřipadá legrační.

Nejvznešenějším úkolem vedoucích osob země i státu je probudit a uvolnit životní síly obyvatelstva a řídit tyto síly tak, aby pomáhaly sobě i státu k blahobytu. Jediným prostředkem k tomuto cíli je nechat žít tyto samosprávné svazky z vlastních prostředků. Ze závodění a silného života, který takto vyroste, vybudují si silné a schopné svazky znamenitou existenci. Avšak i ty nejslabší obce a země docílí mnohem lepší existence, nežli mají nyní, kdy všichni, silní i slabí, jsou odkázání na almužnu a kdy mají proto nedostatek všichni.

Poznávat smrt bez lásky, toť holý děs. Poznávat život s láskou, toť množství blaha a množství děsu. Poznávat život bez lásky je lidské hovadství.

Nic neprospěje víc, než pomyšlení na naši smrtelnost. Jsme tu jen hosty.

Naše touhy směřují ad astra, náš život ad absurdum.

V životě jsou všichni rovni; smrt dává vynikajícím vyniknout.

„Žít a umřít před zrcadlem“, řekl Baudelaire. Nevěnuje se však dostatečná pozornost onomu „a umřít“.Žít, na to jsou všichni připraveni. Ale stát se pánem své smrti, to není jen tak.

Vědomí smrti v nás podnítí vůli k životu.