Nemocnice jsou místa, kde se vás pokouší zabít bez udání důvodu. Chladná a odměřená krutost americké nemocnice není způsobována lékaři, kteří jsou přepracovaní, nebo jsou na smrt zvyklí a znudění. Její příčinou jsou lékaři, kteří dostávají maximální plat za minimální práci, a kteří sklízejí obdiv od nevzdělanců, jako kdyby to byli zdraví přinášející medicinmani. A přitom většinou nerozeznají vlastní chlupy na prdeli od zbytků celerové nati.

Smrt se neřídí našimi plány.

Nemocnému i med je hořký.

Každý člověk má mít nějakou pořádnou nemoc, která ho chrání od všech ostatních.

Nemocný obvykle nemá tak silnou náturu, aby zdolal jak nemoc, tak léky.

Skoro všichni lidé umírají na své léky, ne na své nemoci.

Zdraví je nakažlivé, stejně tak jako nemoc

Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte s s nimi.

Chování si lidé předávají navzájem jako nemoci.

Většina lidí neumírá na své nemoci, ale na své léky.

Život – to je dlouhá smrt.

Počátek zdraví spočívá ve znalosti vlastní nemoci.

Lékaři předepisují léky, o nichž toho málo vědí – proti nemocím, o nichž vědí ještě míň – lidem, o jejichž stavu nevědí vůbec nic.

Poznal jsem, že všechno, co dělám, souvisí se smrtí.

Smrt se neřídí našimi plány.

Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.

Rozhodl jsem se být šťastný, protože je to dobré pro mé zdraví.

Pošetilé je žít, když život je nám mukou. A tu smrt je náš lékař a umřít jeho předpis.

Láska, smrtelná jako všechno na tomto chmurném světě, umírá nejpřirozenější smrtí v manželství.

Lékaří si myslí, kdovíjak pomohli nemocnému, když dali chorobě vhodné jméno.

Smrt z nás všech dělá anděle a tam, kde kde měli ramena, nám dává křídla, hladké jako drápy havranů.

Zdravé tělo je hostitel, nemocné žalářník.

Smrt by měla být klidným přitakáním, láskyplným rozloučením se starými púřáteli, se světem. Neměla by v ní být obsažena ani stopa tragédie.

Všechno si vyžádá smrt, je zákonem, ne trestem zemřít.

Jestlipak existuje posmrtný život? A pokud ano, rozmění mi tam dvacku?

Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.

Existujú tri druhy nepriateľov: obyčajní nepriatelia, nepriatelia na smrť a kolegovia zo strany.

Nebojím se zemřít. Jen chci být u toho, až se to stane.

V nebi nejsou žádní zajímaví lidé.

Kdo jednou prožil velkou lásku, ten je až do smrti šťastný, ale i nešťastný z toho, že se z ní vyléčil.

Sketa, než umře, stokrát umírá, chrabrý jen jednou ochutná smrti.

Láska nás vedla ke smrti v téže chvíli.

Hrst elementárních znalostí a rozumná životní etika, podávaná slovem i příkladem, to je vše, čeho lze žádat na škole; a přidá-li se k tomu ještě zdraví a radost, zaplať pán-bůh: je toho dost pro největší pýchu vychovatelů.

Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.

Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven.

Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti?

Nevěřím v posmrtný život. Ale pro jistotu si s sebou vezmu rezervní prádlo.

Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním – malým krůčkem ke konci.

Všeho, čeho se dotkne láska, je záchraněno od smrti.

Hlučnost je smrt myšlenek.

Rozhodl jsem se být šťastný, protože je to dobré pro mé zdraví.

Smrt je nevyhnutelná vyústěním každého života.

Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.

Mít pohlavní styk znamená kopat smrt do prdele a při tom si zpívat.

Dočetl jsem se, že kouření doutníků škodí zdraví. Tak jsem se rozhodl, že přestanu číst.

Téměř každý člověk umírá na své léky, nikoliv na svoji nemoc.

Nikdy bych nejedl ústřice. Jím jen to, co je mrtvý – ani nemocný, ani zraněný – mrtvý.

První láska je druh očkování, který chrání muže před dalším onemocněním.

Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt – DVA!

Sni, jako bys měl žít navždy. Žij, jako bys měl zemřít dnes.

Takový v smrti jsem, jak žil jsem dříve.

Co záleží na strachu z odmítnutí, na odkládání nějakého činu na jindy, když nejdůležitější ze všeho je žít naplno a s radostí? Teď jsem zavřený v rakvi a je příliš pozdě vrátit se zpátky a prokazovat odvahu, kterou jsem neměl.

Velkou lásku a její rodnou sestru, velkou nenávist, nemůže ani smrt anulovat – tak jsou obě mocné.

Smrt je černý velbloud, který klečí u brány každého z nás.

Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.

Čestná smrt je lepší než život v hanbě.

Dobrá paměť a jazyk zavázaný na uzel je kombinace, která dodává konverzaci nesmrtelnost.

Zdraví je předpokladem všeho.

Nic neprospěje víc, než pomyšlení na naši smrtelnost. Jsme tu jen hosty.

Kapající kohoutky, prdy z vášně a ušlé pneumatiky jsou veskrze smutnější než smrt.

Novina o smrti má křídla. Noc často nosí zprávy blízkým příbuzným.