Věnovali se tomu největšímu ze všech umění, totiž umění správně žít, a to spíše způsobem svého života než skládáním spisů.

Hloupost se vyfackováním nedá vyléčit.

Medicína je věda nejistoty a umění pravděpodobnosti.

Vezmeme-li do ruky knihu, nesmíme se ptát, co říká, ale co říci chce.

Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říká ředitel klaunovi: „Klaune, proč ten kůň nezpívá?“ A klaun odpoví: „Není mu dáno.“ A ředitel řekne: „Tak mu dejte!“ A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.

Ekumenická naděje je živena především přesvědčením, že ekumenické hnutí je velké dílo Ducha svatého. Byli bychom lidmi malé víry, kdybychom nevěřili, že Duch svatý dokončí to, co začal.

Je to umění pěstovat v sobě zanícenost, a přitom neupadnout v pyromanii.

Čím užší téma, tím obšírnější výklad.

Umění je projev člověka a jeho radosti z práce.

Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života.

Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij!

Miluj umění v sobě, nikoli sebe v umění.

Kdyby jsem věděl, co je to umění, nikdy bych se tím netajil.

Není jeden s uměním tak lehce hotov, jak si lidé, kteří tomu nerozumějí, myslí.

Taoismus se vskutku stará o nekonvenční poznání, s přísným porozuměním životu, namísto prostřednictvím abstrakt a lineárních termínů representativního myšlení.

V umění má rozum nezvratně až druhou roli.

Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

Vy všichni potřebujete lásku.

Umění žít. To je to jediné, opravdu krásné umění, které jsme v moderní době vytvořili.

Lidé se učí mluvit, přitom hlavní umění je vědět jak a kdy mlčet.

Jen tam, kde je myšlení, může být porozumění. Jen tam, kde je porozumění, je láska.

Král se přestal dívat do dálky a pravil: „Já byl líný vás poslouchat a teď jsem líný se ptát, o čem tu byla řeč,“ a zůstal králem ještě dlouhá léta, protože byl líný umřít.

Umění poskytuje vždy jen chvilkové zapomenutí na skutečnost.

Nikdy nepodceňujte bolest člověka.

Pravá svoboda neexistuje bez vzájemného porozumění.

Při vytváření umění, svět musí čekat.

Láska je to, co zbyde, když zamilovanost pomine.

Pokud se dá definovat, námořní taktika je umění, jak dobře kombinovat nejen před bitvou, ale i v jejím průběhu.

Největším uměním je ve štěstí neztratit rozvahu a v neštěstí klid.

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí.

Přátelství, stejně jako láska, pramení z nedorozumění.

Umění lásky je téměř výlučně dílem ženy.

Umění je to co je neodolatelné.

Konverzace může býti porovnána s lyrou se sedmi strunami – filozofie, umění, poezie, láska, skandál a počasí.

Nebuď pyšný na své vědění, raď se s nevědomým jako se vzdělaným, neboť umění žít je nesnadné. Někdy ti může dát dobrou radu i otrokyně, jež slouží u tvého mlynáře.

Není žádné umění být mladý, když je nám dvacet čtyři let.

Jakmile se ze stáří začne dělat zásluha je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.

Umění není věc, je to cesta.

První generace vytváří, druhá je spravuje, třetí studuje dějiny umění a čtvrtá zpustne docela.

Umění a láska působí jako slunce – probouzí energii.

Na veškerém umění nevidím nic užitečného.

Lidé netuší, co času a námahy stojí – naučit se umění číst. Spotřeboval jsem na to bezmála osmdesát let a nemohu říci, že bych byl u konce.

Očima ženy vidíme nejen krásu světa, ale i jeho hluboký význam.

Čím hroznější je tento svět (jako například nyní), tím abstraktnější je naše umění, kdežto šťastný svět produkuje umění tady a teď.

Svět je plný umění, jen se umět rozhlídnout a svěřit se potom nevyčerpatelnému šepotu, maličkostem, touze a přání.

Umění žít.To je to jediné, opravdu krásné umění, které jsme v moderní době vytvořili.Věřím, že kdyby alespoň jeden člověk mohl plně a cele využít svůj život, dát tvar každému citu, výraz každé myšlence, uskutečnění každému snu, světu by se dostalo takového svěžího, radostného podnětu, že bychom zapomněli na všechny choroby středověku, a vrátili se k helénskému ideálu.Ba možná k něčemu ještě jemnějšímu,bohatšímu než je ideál helénský.Doufám, že jednou najdeme ve svých srdcích tolik svobody a pravdy, že umění bude světem,v němž budeme žít, a každý bude umělcem.

Čtení je cesta k umění.

Mluvit o umění je jako tančit o architektuře.

Kýč je umění ovládané duchem věčnosti.

Věda je všem národům společná, v umění však musejí dbát vlastního charakteru.

Diskrétnost je umění vyžvanit tajemství tak, aby pečeť mlčenlivosti nebyla porušena.

Cílem umění není sen, nýbrž život.

Umění lhát v pravý čas je potřebné.

Kde je láska k lidem, tam je i láska k umění.

Náboženství a umění vycházejí ze stejného kořene a jsou blízké příbuzné. Ekonomika a umění jsou cizí.

Láska je přání něco dávat, nikoli dostávat. Láska je umění produkovat něco s pomocí toho druhého. K tomu je třeba, aby si tě ten druhý vážil a aby ti byl nakloněn. Toho lze dosáhnout vždycky.

Umění nereprodukuje to viditelné, nýbrž činí viditelným.

Nejvyšší umění je vždy nejvíce náboženské a největší umělec je vždy zbožný člověk.

Mír přináší bohatství, bohatství přináší zpupnost, zpupnost přináší válku, válka přináší chudobu, chudoba přináší pokoru, pokora přináší mír.

Cílem umění není reprezentovat vnější vzhled věcí, ale jejich vnitřní význam.