Dědičnost je to, v co věříme, když máme inteligentní děti.

Není nic půvabnějšího než maminka s dítětem v náručí, a nic ctihodnějšího než matka v kruhu dětí.

Kdyby si děti mohly vybírat své rodiče, ušetřili bychom spoustu rodičů.

Deti nemôžeme stvárňovať podľa svojej vôle. Musíme ich mať, milovať a vychovávať čo najlepšie a inak ich nechať na pokoji.

Děti začínají tím, že své rodiče milují, později je odsuzují a jen zřídkakdy, pokud vůbec, jim odpouštějí.

Některý ženský jsou strašně dětinský… Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky…

Mládí je něco úžasného. Je to přímo zločin vyplýtvat ho na děti.

Pohlédnou-li děti očima poprvé, usmívají se. Zmocní-li se dívky přirozený cit , usmívá se, jako se usmívala ve svém dětství. Je-li světlo první láskou života, zdali pak láska není světlo srdce?

Kolikrát se rodiče obětují pro děti jen proto, aby jim to mohli vyčítat.

Člověk snadno zapomíná na chyby svých dětí…

Nic nesnižuje mužovo sebevědomí tolik, jako nejistota co do počtu vlastních dětí.

Jen děti, blázni a velmi staří lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu.

Poznávají se tři týdny, milují tři měsíce, hádají se tři léta, snášejí se třicet let a děti začnou znova.

Mnoho ľudí sa veľmi zaujíma o deti v Indii a Afrike, kde ich veľa umiera na podvýživu, hlad atď. Ale milióny iných umierajú z vôle svojej vlastnej matky. A v tom je dnes najväčšia prekážka mieru: lebo ak je matka schopná a ochotná zabiť vlastné dieťa, čo bráni tomu, aby som zabil ja teba a ty mňa? Medzi tým nie je žiadny rozdiel.

Dnes už nejsou žádné děti.

Děti jsou knoflíková dírka rodičovské svornosti.

Žádný otec a matka nepovažují své děti za ošklivé.

Kdo se stydí, nebude mít děti.

„Myslím si, že svět je dnes úplně převrácený a tolik utrpení je tu proto, že je tak velice málo lásky v domovech a v rodinném životě. Nemáme čas pro své děti, nemáme čas na sebe navzájem, není čas, abychom se těšili jeden z druhého.“

Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.

Přátelství dospívajících dětí je něco krásného. Děvče se přitom rádo poučí a mladík rád poučuje.

Ženy stejně jako děti jsou ovšem prazvláštní prevíti: chovají se v životě tak, jak se jim samým zlíbí, a přitom vyžadují, aby je člověk věčně jen laskal a chválil.

Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.

Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.

Bejt chytrej, to je jedinej majetek, který vám nikdo nemůže vzít.

Dá to práci, odnaučit naše děti našim zlozvykům!

Výchova dětí je činnost, při níž musíme obětovat čas, abychom ho získali.

Děti jsou kotvy, které drží matčin život.

Na bedra svých dětí nakládají rodičové všechny své promrhané naděje.

Jedině děti vědí, co hledají.

Čím více knih, tím méně moudrosti. Čím více souloží, tím méně dětí.

Štěstí a absurdno jsou děti stejné země.

Hýčkejte své vize a své sny, jako by to byly děti vaší duše, náznaky cílů, kterých nakonec dosáhnete.

Kdyby děti dorůstali dále, jak hlásají, měli bychom samé génie.

Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni, tam zůstane také.

Deti milujú toho, kto ich miluje; a kto nemôže milovať, veľmi málo dosiahne pri výchove.

Není špatných dětí bez špatných matek.

Mám pěknou vilu, dvě krásné zdravé děti, půvabného a úspěšného manžela, mám všechno co chci. Jen jedno mě trápí: dá se z toho uniknout?

Ctnost – to znamená tiše seděti v močálu.

Za svůj dlouhý život jsem pochopil jedno – ve srovnání s objektivní realitou je naše věda dětinská a prostá, ale přece je tím nejlepším co vůbec máme.

Děti nejraději vychováváme odstrašujícími příklady.

Z milostných iluzí se rodí skutečné děti.

Nemůžeme děti tvořit podle své vůle. Musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.

Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.

Bylo by možné rodit vychované děti, kdyby byli vychovaní jejich rodičové.

Důvěrnost plodí nevážnost – a děti.

Jedním z důvodů, že masitá strava neodpovídá člověku, je lhostejnost, jakou projevují děti vůči ní a chuť, jakou mají na zeleninu, mléčné výrobky a ovoce.

Všichni víme, jak vychovávat cizí děti.

Štěstí a absurdno jsou děti stejné země.

Někteří lidé, dokonce i inteligentní, tvrdí, že násilí může být krásné. Nedovedu to pochopit, vždyť jsou jen krásné okamžiky toho druhu nepociťuji jako krásné nikdy.

„Láska začíná doma; láska žije v domovech, a proto je dnes ve světě tolik utrpení a tolik chybí štěstí… Každý dnes vypadá hrozně uspěchaný, ustaraný kvůli lepšímu blahobytu a většímu bohatství a tak dále, takže děti mají velmi málo času pro své rodiče. Rodiče mají velmi málo času na sebe navzájem, a tak doma se začíná ničit světový mír.“

Škola je chrámem výchovy – a proto nejvíce nezbedností natropí děti ve škole.

Od dětí se můžeme naučit dvojímu: jak žít a jak být blažený.