Existuje jediný kousek ve vesmíru, který můžeš s jistotou zlepšit – a to jsi ty sám.

Celý vesmír je plný života dokonalých tvorů.

Jaká chiméra je člověk! Jaká novota, jaké monstrum, jaký chaos, jaký subjekt protimluvů, jaký div! Soudce všech věcí, trapný pozemský červ. Správce pravdy, stoka nejistoty a bludu. Lesk i odpad vesmíru.

Nejkrásnější a nejhlubší pocit jaký může člověk zažít je poznat tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak jako veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě.

Vesmír vždy stojí při nás, když jdeme za svými sny, jakkoli hloupé by se mohli zdát. Jsou to naše sny a jen my víme, jakou cenu za ně platíme.

Svým způsobem je člověk mikrokosmem ve vesmíru, proto je také klíčem k vesmíru.

Ve vesmíru není nic, čeho by bylo třeba se bát.

Člověk snáze pozná vesmír než svého souseda.

Pokud chcete najít tajemství vesmíru, berte v potaz vše co se týká energie, frekvence a vibrace.

Nejkrásnější věc, kterou můžeme objevit, je záhada.

Dnes v noci si ve své mysli přehrej své zážitky ze dne tak, jak by sis přál, aby se stalo, prociť si to, jakoby se to skutečně stalo. Tím postupně změníš sled budoucích událostí.

Když získáme pohled na vesmír, získává vesmír pohled na sebe samotný. Jsme jeho zrcadlem.

Každá činnost ve vesmíru je výsledkem předcházející příčiny a zároveň příčinou následující činnosti.

Energie vesmíru je nekonečná.

Láska je nejhlubším projevem reality, který ve vesmíru existuje.

Láska je vesmírnou komunikací.

Vesmír je spiknutí okamžiků, aby mi přinášel štěstí a mír.

Člověk je vesmír v malém.

Jenom chorobná představa o naší velikosti může dělat z neslýchaně slabého rozumu soudce nad Božími díly a považovat za prázdné a zbytečné všechno ve vesmírném světě, co neslouží našemu prospěchu.

Je životní pravdou, že si nelze přát nic, co by také nemohlo být vytvořeno (manifestováno) někde ve vesmíru.

Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.

Vesmír se pravděpodobně nikdy nezastaví, nikdy se nezhroutí a nikdy nedojde svého konce.

Vděkem naplněné srdce je otevřené bohatým požehnáním vesmíru.

Neboť člověk není to nejlepší ve vesmíru. Aristotelés

Lidské poznání má přece jen své hranice, a bude je mít vždy.

Molotovův (a ovšemže i Stalinův) cynismus je jako vesmír – nemá hranice.

V Božím vesmíru není nic, co by bylo zlé.

Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír.

Každý hluboký přírodovědec musí mít určitý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé sám. V nepochopitelném vesmíru se projevuje nesmírný převažující rozum.

Lidstvo je vrcholem veškeré vesmírné revoluce.

Pozorovat vesmír dalekohledem je jako procházka poutníka po nekonečném kraji neznámého.

Nejenom podstata vesmíru je nehmotná, ale také myšlení je nehmotného charakteru.

Jak všechny smyslové vjemy, tak i to, co je v mysli, je ve vztahu k člověku a nikoli k vesmíru.

Touha je mohutná síla, která se rozlévá po celém vesmíru a projevuje se ve všech procesech přírody jako přitažlivost částic.

Během příštích dvaceti let zcela jistě zjistíme, že se nenacházíme ve vesmíru sami.

Chci rozezvučet vesmír.

Ne dokonalost, nýbrž nedokonalost charakterizuje vesmír.

Velké množství moderních objevů úplně zničilo starý materialismus. Vesmír se dnes jeví našim očím jako uskutečněný velkolepý plán. Plán však předpokládá Plánovače.

Setkání dvou lidí je dočasné, zatímco spojení člověka s vesmírem je věčné.

Bůh může existovat, ale věda umí vysvětlit vesmír bez nutnosti tvůrce.

Každý člověk je vlastním vesmírem s vlastními pravidly.

Vaše fyzické prostředí, osobní majetek, fyzické aspekty života jsou pouhé iluze vytvořené vesmírnou vitalitou.

Záhadou vesmíru není čas ale velikost.

Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír.

Vesmír nás neustále překvapuje svou nepředvídatelností, ale právě v tom spočívá jeho nesmírná krása.

Smíte všechno. Vesmír je obrovský.

Dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost, a tím prvním si nejsem úplně jist.

Vesmír není povinen být v dokonalé harmonii s lidskou ctižádostí.

Vesmír je náhodný, morálně netečný a nepředstavitelně krutý.

Bůh nehraje s vesmírem kostky.

Právě nepřítomnost Boha ve viditelném vesmíru nutí člověka, trápeného nesmyslností vlastní existence, aby jej hledal.

Jsme produkt kvantové fluktuace ve velmi raném vesmíru.

Když hledím do hvězdného nebe, cítím se spojen s všemi bytostmi v celém vesmíru. Všichni jsme jeden.

Za svůj dlouhý život jsem pochopil jedno – ve srovnání s objektivní realitou je naše věda dětinská a prostá, ale přece je tím nejlepším co vůbec máme.

Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.

Až obujeme svět, vyletíme raketou do vesmíru obouvat mimozemšťany. A nejlepší by bylo, kdyby měli čtyři nohy.

Podle moderní astronomie je vesmír konečný. To je příjemné zjištění – především pro lidi, kteří si nikdy nemůžou vzpomenout, kde nechali věci.

V mé mysli nikdy nevznikaly pochybnosti o darwinovském chování molekul. A jestliže je to pravda zde, pak to musí platit v celém vesmíru.

Váš vesmír nemá hranic.

Když potkáme člověka a zamilujeme se do něj, máme dojem, že s námi souzní celý vesmír.

Důvodem, proč je vesmír věčný, je, že nežije sám pro sebe, ale dává život ostatním, jak se proměňuje.