„Každý hluboký přírodovědec musí mít určitý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé sám. V nepochopitelném vesmíru se projevuje nesmírný převažující rozum.“

Každý hluboký přírodovědec musí mít určitý náboženský cit, protože si nedovede představit, že by ony neobyčejně jemné souvislosti, které odhaluje, promýšlel poprvé sám. V nepochopitelném vesmíru se projevuje nesmírný převažující rozum.

Citát vyjadřuje myšlenku, že přírodovědecký výzkum a objevy mají v sobě skrytý aspekt duchovního poznání. Hluboký přírodovědec, který se věnuje zkoumání přírody a odhalování jejích souvislostí, musí mít schopnost vnímat a ocenit krásu a složitost přírody. Je to jako by byl svědkem dokonalého a harmonického designu, který nemůže pocházet pouze z náhody nebo náhodného vývoje.

Náboženský cit zde neznamená nutně spojení s konkrétní náboženskou vírou, ale spíše schopnost ocenit a respektovat něco vyššího a většího, co přesahuje lidskou mysl a chápání. Přírodovědec si uvědomuje, že neobyčejně jemné souvislosti a zákony, které odhaluje ve vesmíru, nemohly být vytvořeny pouze lidským myšlením. Je to jako by byl svědkem inteligentního plánu, který prochází celým vesmírem.

Citát také připomíná, že příroda a vesmír jsou mimořádně složité a nepochopitelné fenomény. Převažující rozum, který se projevuje ve vesmíru, představuje obrovskou inteligenci a řád, který přesahuje lidské chápání. Přírodovědec si je vědom, že i přes veškerou svou snahu a objevy bude vždycky existovat něco, co je nad jeho chápáním. Tento citát tedy vyjadřuje úctu a pokoru před nekonečným rozumem a krásou přírody.