Kde nic není, ani smrt nebere.

Novina o smrti má křídla. Noc často nosí zprávy blízkým příbuzným.

Nenávidím se a chci zemřít.

O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.

Život – to je dlouhá smrt.

Láska, smrtelná jako všechno na tomto chmurném světě, umírá nejpřirozenější smrtí v manželství.

Keby niektorý z bohov povedal: čomu dáš prednosť – žiť ďalej s tým, čo máš, alebo ihneď zomrieť, keby ti nemalo byť dožičené nadobudnúť ešte niečo väčšie, voľ radšej smrť.

Smrt je lékem, který najdeme kdy chceme, ale máme ho užívat co nejpozději.

Žádná smrt nemůže být zlá, které předchází život dobrý.

Když ti, kdo se milovali, zapomenou na něžnost, zůstane smrti málo, co by jim vzala.

Příliš mnoho psů – zajícova smrt.

Ztratit lásku je strašné. Lže, kdo říká, že smrt je horší.

Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.

Jsem pyšný na tyhle nádherné kapesní hodinky. Dědeček mi je prodal na smrtelné posteli.

Každý z nás dluží přírodě svoji smrt.

Smrt je černý velbloud, který klečí u brány každého z nás.

Pouze smrt končí válku.

Tajemství lásky je větší než tajemství smrti.

„Žít a umřít před zrcadlem“, řekl Baudelaire. Nevěnuje se však dostatečná pozornost onomu „a umřít“.Žít, na to jsou všichni připraveni. Ale stát se pánem své smrti, to není jen tak.

Život vám dává jedinečnost, smrt vám ji ničí.

Existuje pouze jediný případ čistého zoufalství. A to zoufalství člověka odsouzeného na smrt.

Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte s s nimi.

Vše, čeho se dotkne láska, je nesmrtelné.

Skutečnost, to je stáří, chudoba, bída osamělost a smrt – i když si někdo pyšně vykračuje v značkových džínách.

Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem, třeba je pro člověka největším dobrem.

Hlučnost je smrt myšlenek.

Čestná smrt je lepší než život v hanbě.

Veliká láska, láska bez výhrad, láska celého člověka k celému člověku, nemůže pominout léty ani smrtí.

Je zhola nemožné vnímat objektivně vlastní smrt a ještě přitom udržet melodii.

Filozofie náboženství byla vždy orientována na smrt místo na život. Náboženství učí, že důležité je to, co přichází po životě, zatímco to, co se stane před smrtí, nemá žádný význam. Dosud náboženství uctívalo smrt, ale neprojevovalo žádnou úctu k životu. Nikde nenacházíme radostné přijímání květů a plodů života; všude nacházíme úporné lpění na mrtvých květech. Naše životy jsou nápisy na hrobech mrtvých květů.

Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít.

Smrt je něčím přirozeným, nepopiratelným a nevyhnutelným.

Smrt z nás všech dělá anděle a tam, kde kde měli ramena, nám dává křídla, hladké jako drápy havranů.

Existence duší je pravým základem demokracie: věčné věčnému nemůže být lhostejné, nesmrtný je nesmrtnému roven.

Smrt se může stát oslavou, musíme se jen naučit přivítat ji uvolněněji.

Knihy jsou nesmrtelnými potomky otců, jimiž pohrdají.

Smrt by měla být klidným přitakáním, láskyplným rozloučením se starými púřáteli, se světem. Neměla by v ní být obsažena ani stopa tragédie.

Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.

O mnoha lidech lze říci, že svou smrtí prospěli lidstvu víc, než svým životem.

Šťasten kdo zemře dřív, než začne volat smrt, aby si ho vzala.

Smrt nemá vždy otevřené uši k slibům a prosbám dědiců.

Smrť sa neriadi našimi plánmi.

Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.

Existuje pouze jediný případ čistého zoufalství. A to zoufalství člověka odsouzeného na smrt.

Smrt se neřídí našimi plány.

Vládcové jsou smrtelní, stát však věčný.

Šedé vlasy jsou květy smrti.

Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním – malým krůčkem ke konci.

Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti.

Co záleží na strachu z odmítnutí, na odkládání nějakého činu na jindy, když nejdůležitější ze všeho je žít naplno a s radostí? Teď jsem zavřený v rakvi a je příliš pozdě vrátit se zpátky a prokazovat odvahu, kterou jsem neměl.

Vědomí, že brzy zemřu, je nejdůležitějším nástrojem, který mi pomáhá činit zásadní životní rozhodnutí. Protože téměř všechno – veškerá vnější očekávání, veškerá pýcha, všechen strach z trapnosti nebo neúspěchu – se tváří v tvář smrti ztratí a zůstává jen to, co je opravdu důležité. Vědomí, že zemřete, je nejlepší způsob, jaký znám, jak nespadnout do pasti přesvědčení, že máte co ztratit. Už teď jste nazí. Není důvod nejít za svým srdcem.

Lidé se bojí smrti ještě víc než bolesti. Je divné, že se bojí smrti.Život bolí mnohem víc než smrt. V okamžiku smrti je bolest u konce. Jo, myslím, že je to přítel.

Pošetilé je žít, když život je nám mukou. A tu smrt je náš lékař a umřít jeho předpis.

Mnoho psů – zajícova smrt.

Nic neprospěje víc, než pomyšlení na naši smrtelnost. Jsme tu jen hosty.

Prohlašuji, že láska k lidstvu je dokonce zhola nesmyslná, nepochopitelná a nadobro nemožná, bez současné víry v nesmrtelnost lidské duše. Víra v nesmrtelnost lidské duše jest jediné zřídlo živého života na zemi – života, zdraví, zdravých úsudků a závěrů.

Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti.

Duše jsou stejně smrtelné jako těla.

Neužitečný život je předčasná smrt.

Kapající kohoutky, prdy z vášně a ušlé pneumatiky jsou veskrze smutnější než smrt.

Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.