Žena může být příliš přezdobená, ale nikdy nemůže být příliš elegantní.

Příroda dala ženám pěknou postavu, aby se jí chlubily. Jinak v tom shonu za živobytím by se mohlo stát, že by si jich mužští nevšimli nebo by si jich všimli až pozdě, a množení by došlo úhony. Takže to ženské chlubení má význam – jenže ono je to jiné chlubení, když si pěkná ženská vykračuje jakoby nic, nekouká po nikom, ale vidí všechno. A jiné, když pěkná ženská jde, co krok, to bok sem, bok tam, když upustí klíče, aby se mohla pro ně sehnout, a dělá, že neví, že má výstřih.

Žena odpustí všechno kromě toho, že nevzbudila touhu

Víra je docela obyčejně opakovaná myšlenka doprovázená silným pocitem.

Příliš mnoho líčidel a příliš málo oblečení je u ženy vždy příznak zoufalství.

Ženy jsou větrné korouhvičky, jež se neustálí, dokud nezreziví.

Ševcova žena a kovářova kobyla chodí bosy.

Žádná žena ať nevěří mužovým přísahám.

Ženy jsou rozkladné elementy. Jednak touží všude vyniknout a pak mají jistý sklon k intrikám.

Ženy se ochotně podřizují módě, neboť vědí, že obal se musí časem měnit, má-li obsah zůstat zajímavý.

Lupiči od tebe chtějí peníze nebo život. Ženy chtějí jedno i druhé.

Koketný muž si pohrává se ženou, koketná žena s mužem. Je to věrolomná hra, která někdy způsobuje ta nejsmutnější neštěstí. Je to směšná lest, jejíž strůjce i oběť jsou stejně ztrestáni tím, že se připravují o ty nejvzácnější okamžiky v životě.

Strašné je, že není možno žít ani s ženami, ani bez nich.

Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý.

Síla ženy spočívá v její schopnosti milovat a přesto zůstat nezávislou.

Žena vyvažuje muže.

V roce 1969 jsem se vykašlal na ženy a alkohol. Bylo to nejhorších dvacet minut mého života…

Je něco horšího než láska ošklivé ženy – přátelství krásné ženy.

Žena je tvor, který sahá po židli, když jde k telefonu.

Láska začíná metaforou. Jinak řečeno: láska začíná ve chvíli, kdy se žena vepíše svým prvním slovem do naší poetické paměti.

Dívá-li se některá žena často do zrcadla, není to ješitnost, ale statečnost.

Velkomyslnost patrně není nejvýraznější vlastností ženy.

Zamilovaná žena touží být muži služkou. Zamilovaný muž se bojí jediného – být ženě sluhou.

Historie žen je historií nejhorší tyranie vůbec, protože slabý utiskoval silného.

Každá žena má slabost na pitomce, poněvadž si myslí, že zpitoměli z lásky k ní.

Mám rád ženy. Nerozumím jim, ale líbí se mi.

Přátelství mezi dvěma ženami není nic jiného než spiknutí proti třetí.

Život se podobá ruletě. Nejprve člověk vyhraje jednou, pak podruhé i potřetí a nakonec se vždy krčí v poli poražených.

Ženy sú milenky mladých mužov, družky stredného veku a ošetrovateľky starcov.

Ženy sice mají oproti mužům řadu předností, ale nebýt mužů, bylo by na světě málo přátelství, málo poezie a vůbec žádná sranda.

Ženy snášejí neštěstí snadněji než bohatství.

Manželé jsou dobří milovníci, jenom když klamou své ženy.

Největší překážkou pro muže je mysl, zatímco největší překážkou pro ženy je emoční tělo.

Žena má být zahalena tisíci závoji a pokaždé, když muž jeden sejme, má pod ním najít jiný, ještě krásnější.

Od dětí se můžeme naučit dvojímu: jak žít a jak být blažený.

Ne ta žena je nejlepší, o které jiní nejméně mluví, nýbrž ta, která o jiných mluví nejméně.

Muž, který ví nejlépe jak zacházet se ženami, ví nejlépe i to, jak se obejít bez nich.

Ženy nám nikdy neprominou své vlastní omyly.

Kdyby ženy tolik netoužily po štěstí, nebylo by tolik nešťastných mužů.

Když je třeba udělat v životě důležitý krok, ptá se muž, co má říci. Žena, co si vezme na sebe!

Muž je člověk davu, zástup žen je vždy poněkud komický. Žena velmi ztrácí, existuje-li hromadně.

Ženy nás inspirují k velkým činům, a pak nám brání v jejich uskutečnění.

Když muž nemá rozum, musí být žena vynalézavá. Když žena není vynalézavá, musí mít muž rozum.

Kde je nouze o ženské, tam stoupají chtíče na úkor estetických požadavků.

Poražený vlk nastaví krční žílu a vítěz ho nechá na pokoji. Ne tak člověk – ten střílí i do vzdávajícího se.

Všechny ženy nepomiluješ, ale máš se snažit.

Ženy mají zvláštní vášeň pro matematiku: dělí své stáří dvěma, zdvojnásobují cenu svých šatů, ztrojnásobují plat svých mužů a přičítají pět let k věku svých přítelkyň.

Z žen jsme se narodili, a snažíme do nich vracet.

Pořádek je cosi umělého. Přirozený stav je chaos.

Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy.

Žena, která vidí na muži krásnou látku, odmyslí si toho muže. Muž, který vidí krásnou látku na ženě, odmyslí si tu látku.

Ženy stejně jako děti jsou ovšem prazvláštní prevíti: chovají se v životě tak, jak se jim samým zlíbí, a přitom vyžadují, aby je člověk věčně jen laskal a chválil.

Ženy nikdy neunaví naříkat nad mužovou nestálostí v lásce, avšak jeho stálost, zdá se, pouze chladně přehlížejí.

Manželství musí být rovnost smýšlení a citu, stejná vzdělanost, obapolná důvěra a neomezená svoboda.

Muž chce po boku milované ženy zestárnout. Ona ten úmysl nemá.

Mladá žena, syrové dřevo a čerstvý chléb přinášejí do domácnosti nouzi.

Je jen jediný způsob, jak zacházet se ženami. Bohužel ho nikdo nezná.

Žena by měla být kuchařkou v kuchyni, dámou ve společnosti a gejšou v posteli. A tragédie je, když se to přehází.

Ženy předstírají, jak velice milují svého muže, aby zakryly, jak velice nenávidí ostatní ženy.

Muž tvoří a vychovává svět. Muže však vychovává žena.

Pokud si má poezie klade za cíl něčeho dosáhnout, pak oprostit lidi od omezených zvyků, jak vidí a cítí.