„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“

Tento citát od Jana Wericha nám připomíná, že čas plyne neúprosně a život je plný nečekaných událostí. Autor vyjadřuje svůj strach, že momenty, kdy se nejvíce směje, mohou být vzácné a mohou se brzy vytratit. Werich také naznačuje, že smích je pro něj něčím důležitým a cenným, a proto se bojí, že by mohl ztratit schopnost cítit radost a smát se naposledy.

Tímto citátem Werich vytváří reflexi na lidskou podstatu a na to, jak jsme ovlivněni časem a proměnlivostí života. Smích je pro něj symbolem radosti a šťastných okamžiků, které jsou však krátkodobé a mohou se snadno vytratit. Werich se také zamýšlí nad tím, jak mocným nástrojem smích je, a jak by bylo smutné ztratit schopnost ho prožívat.

Tento citát můžeme chápat i v širším kontextu lidské existence. Werich nám připomíná, že život je plný nejistoty a že všechny dobré věci, které prožíváme, mohou být jen dočasné. Měli bychom se tedy snažit využít každou příležitost ke smíchu a radosti, protože nikdy nevíme, kdy se nám taková příležitost znovu nabídne. Tento citát nás také může povzbudit k tomu, abychom se nebránili novým zážitkům a nechali se unést okamžikem, protože život je příliš krátký na to, abychom se báli smát.