„Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích?“

Citát od Jana Wericha reflektuje jeho pozorování a úvahy nad stavem společnosti. Werich se zamýšlí nad tím, proč je ve světě tolik lidí, kteří mají vůdčí postavení, zatímco jen málo z nich je skutečně vzdělaných a odborně zdatných.

Ubrus, na kterém jsou vidět stopy po omáčkách, slouží jako metafora pro životní cesty jednotlivců. Každá omáčka představuje jiný svět, který je možné objevit a poznat. Ubrus je tak pokryt mapami neznámých světů, což symbolizuje různorodé možnosti a příležitosti, které život nabízí.

Začátek citátu, ve kterém Werich uvádí, že často sedával u takového stolu, naznačuje, že se jedná o opakující se situaci. Tím dává najevo, že se často zabývá tímto tématem a jeho úvahy jsou pravděpodobně i výsledkem jeho vlastních zkušeností a pozorování.

Werich se pak ptá, proč je tolik vedoucích osob a tak málo vědoucích. Tímto dotazem naznačuje, že podle jeho názoru je v mnoha případech vedoucí postavení obsazeno lidmi, kteří nejsou skutečně vzdělaní a kompetentní ve svém oboru. Werich vyjadřuje své překvapení nad tímto stavem a zároveň se ptá, proč je tomu tak.

Celý citát odráží Werichovu kritickou a zamyšlenou povahu. Jeho úvahy nad stavem společnosti a rozdílem mezi vedoucími a vědoucími lidmi mohou být interpretovány jako vyjádření jeho názoru na problémy meritokracie, kde lidé získávají vůdčí pozice na základě jiných faktorů než schopností a odbornosti. Werich se pravděpodobně ptá, proč je společnost takto uspořádaná a proč se vzdělanost a odbornost často zanedbávají ve prospěch jiných kritérií.