„Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.“

Tento citát od Jana Wericha připomíná, že umění je podobné slunci – je tu pro nás, ale musíme mu umožnit vstoupit do našeho života. Stejně jako slunce, které se nevtírá do našeho bytu, pokud zatáhneme záclony a zavřeme okenice, i umění potřebuje naši aktivní účast a otevřenost.

Werich tímto zdůrazňuje, že je na nás samotných, abychom si umění připustili do našeho života a dali mu prostor. Pokud se rozhodneme žít ve tmě a odmítáme otevřít okna svého bytu, nemůžeme očekávat, že slunce nebo umění nás osvítí. Je to naše volba, jak si svůj život zařídíme.

Tento citát může být chápán i jako metafora pro naši otevřenost a přístup k novým zkušenostem a myšlenkám. Pokud zůstaneme uzavření a nechceme se otevřít novým myšlenkám, umění a jeho obohacující vliv se nám vyhne. Je to upozornění na to, že musíme být aktivní, abychom si mohli užívat krásu umění a jeho inspiraci.

Jan Werich nás tímto citátem vybízí, abychom se nebáli otevřít svým srdcem a myslím umění a nebránili se novým zážitkům, které nám může přinést. Je to výzva k tomu, abychom se nezamkli ve svých stereotypních vzorcích a nechali umění, ať už ve formě hudby, malby, literatury nebo divadla, ovlivnit naše životy a otevřít nám nové perspektivy a možnosti.