„Stát neumí číst – přesto se nestydí rozdávat ceny za literaturu.“

Tento citát poukazuje na paradox, který často vidíme ve společnosti. Říká nám, že stát, který se často ukazuje jako negramotný nebo nezainteresovaný v oblasti literatury, přesto uděluje prestižní ceny za literární díla. Tímto způsobem stát signalizuje, že literatura je pro něj důležitá a že oceňuje tvůrčí práci spisovatelů.

Nicméně, zde se naskýtá otázka, jak je možné, že stát, který neumí číst, může spravedlivě ocenit literární díla? Je tato cena skutečně výsledkem objektivního hodnocení a ocenění literární kvality, nebo je spíše politickým gestem či snahou o veřejný obraz? Může se stát pokusuje získat popularitu či se ukázat jako kultivovaný, i když ve skutečnosti nemá dostatečné vzdělání nebo zájem o literaturu?

Citát nám také může připomenout, že stát by měl investovat více do literárního vzdělání a podpory literatury. Pokud se stát nestydí rozdávat ceny za literaturu, měl by také zajistit, že je literatura dostatečně podporována ve školách, knihovnách a veřejném prostoru. Stát by měl umět číst a ocenit literární hodnotu, ať už prostřednictvím finanční podpory, vzdělávacích programů nebo podpory literárních akcí a festivalů.

Celkově tedy tento citát vyjadřuje kritiku vůči státu, který se v oblasti literatury chová rozporuplně – na jedné straně rozdává ceny a na druhé straně neplní svou roli v podpoře literatury a literárního vzdělání. Připomíná nám, že stát by měl být odpovědný za kultivaci literárního prostředí a ocenění literárních děl na základě jejich skutečné hodnoty.